Nové vydání našeho občasníku o kometách tentokrát přichází velmi záhy po zveřejnění čísla minulého. Hlavním důvodem je meziplanetární sonda Stardust, která se pomalu ale jistě přibližuje k periodické kometě 81P/Wild. K setkání by mělo dojít v lednu 2004, a tak je právě na čase, abychom si o ambiciózní misi s celým názvem Stardust Sample Return (česky - návrat vzorků hvězdného prachu) něco málo pověděli. Sonda totiž představuje další z postupných kroků ve výzkumu meziplanetární hmoty kosmickými prostředky.

Tak a je to tady. Po neobvykle dlouhém období půstu se vizuální pozorovatelé s průměrným amatérským vybavením opět dočkali. Na listopadové obloze mohli spatřit hned dvě jasné komety - 2P/Encke a C/2002 T7 (LINEAR). První zmiňovaná začátkem prosince rychle zmizela v záři slunečních paprsků, druhá má nyní naopak výhodnou polohu pro pozorování. Obě však procházely a procházejí velmi zajímavým vývojem jasnosti, a tak si o nich povíme něco víc.

Náš příběh začíná na observatoři Heilderberg-Koenigstuhl, když 28. října 1937 německý astronom Karl Reinmuth nalezl na dvou současně exponovaných fotografických deskách nový objekt, který dostal označení 1937 UB a později byl pojmenován Hermes. Astronomové si však tohoto asteroidu mnoho neužili. Po objevu již pozorován nebyl. Podařilo se pouze dohledat snímky ze čtyř předešlých nocí z Oak Ridge, z Johannesburgu a ze Sonnebergu. Hermes právě „prolétal“ v blízkosti Země, tudíž se pohyboval značnou rychlostí (při objevu až 20’ za hodinu). To spolu s faktem, že tamní hlídkovací komory původně sloužily k hledání proměnných hvězd a neměly pro astrometrii dostatečně velkou ohniskovou vzdálenost zapříčinilo, že naměřené polohy nebyly příliš přesné. Z těchto dat bylo zjištěno, že asteroid pravděpodobně křižuje dráhu Země, ale přesné elementy jeho dráhy spočteny nebyly. Hermes byl tudíž ztracen a čekal na své druhé objevení. Dočkal se jej až letos, po šestašedesáti letech.

Rentgenová družicová observatoř Chandra poprvé ve své historii detekovala zvukové vlny z černé díry. Tato „nota“ je nejhlubší, jaká kdy byla ve vesmíru zachycena. Odhalení principu obrovských energií, unášených těmito zvukovými vlnami, může vyřešit jeden z dlouhotrvajících astrofyzikálních problémů.

Jedním z nejzajímavějších a zároveň i nejkrásnějších podzimních astronomických úkazů bude úplné zatmění Měsíce, jež nastane krátce po půlnoci v neděli 9. listopadu. Toto zatmění bude – na rozdíl od předchozího zatmění Měsíce letos v květnu – na Valašsku viditelné v celém svém průběhu.

Dobrý den. Po dlouhé odmlce zapříčiněné především nedostatkem jasných komet na letní obloze jsem se rozhodl v předstihu upozornit všechny zájemce o komety na několik lahůdek, které si pro nás příroda připravila na zbývající část roku 2003. Podzim totiž bude ve znamení fáze zjasňování hned několika vlasatic a vše vyvrcholí návratem periodické komety 2P/Encke.

Perseidy jsou jedním z nejaktivnějších meteorických rojů, který mohou pozorovat obyvatelé severní polokoule Země. Vývojově souvisí s periodickou kometou 109P/Swift–Tuttle, která během svého pohybu sluneční soustavou ztrácí (působením slunečního větru a záření na zamrzlé jádro) velká množství plynu a prachu. Zatímco plyn rychle unikne do meziplanetárního prostoru, probíhá rozptylování prachových částic znatelně pomaleji. Uvolněná zrnka po dlouhou dobu zůstávají v blízkosti komety a postupem času obepnou celou dráhu jemným prachovým „prstencem“. Ten tvoří prostorovou strukturu, kterou lze popsat jako „roj meteoroidů“. Prochází-li Země takovou oblastí s vyšší koncentrací částic – meteoroidů, projeví se to aktivitou meteorického roje, tedy zvýšeným množstvím meteorů – světélkujících stop, které vznikají při vstupu zrnka prachu do horních vrstev zemské atmosféry. Při kontaktu tělíska s molekulami vzduchu dochází k prudkému zahřívání, postupné ionizaci vzduchu a odpařování materiálu. To co sledujeme na obloze, je pak „trubice“ ionizovaného plynu, která emituje světlo obdobným způsobem, jako obyčejná zářivka.

Stejně jako loni, je letní nebe v polovině července na komety nebývale chudé. Navíc se zdá, že se situace v dohledné době výrazně nezlepší. Všechna tělesa pozorovatelná ze severní polokoule mají buď velmi nepříznivé podmínky viditelnosti a nebo jsou příliš slabá pro vizuální sledování (v tom nejhorším případě platí obě varianty najednou).

Je tomu již několik let co byly objeveny první extrasolární planety, tedy takové, které obíhají kolem jiných hvězd, než je Slunce. Všechny jsou to plynní obři podobní našemu Jupiteru nebo Saturnu. Vědci z University of Washington pod vedením Seana Raymonda modelovali na počítači pozdní období formování planetárních systémů s cílem zjistit, jak moc (nebo málo) je pravděpodobný vznik planet podobných Zemi.

Oceány a moře pokrývají přes 70% povrchu naší planety. Zasáhne-li Zemi těleso z vesmíru, je pravděpodobné, že dopadne do vody. Obrovské vlny tsunami, které se od místa dopadu šíří stejně jako vlny na rybníce, do kterého vhodíte kámen, mohou zasáhnout hustě obydlené pobřežní oblasti některého z kontinentů. Počítačový model simulující vznik, vývoj a šíření těchto vln, který vyvinuli vědci z University of California, Santa Cruz (UCSC), ukazuje tsunami dosahující výšek až 120 m zasahující atlantické pobřeží Spojených států.

Dobrý den všem příznivcům astronomie a komet zvláště. Jelikož současná situace na obloze je pro vizuální pozorování amatérskými přístroji poměrně nepříznivá, rozhodl jsem se vyzkoušet nový formát našeho občasníku o kometách, který bude nadále respektovat nepsaná pravidla pro vydávání čtvrtletního Bulletinu ATHENA - Hvězdárny Vsetín.

Není to ani tak dávno, co vědci z projektu Deep Ecliptic Survey objevili 21. srpna 2001 prvního trojana planety Neptun, planetku s nepříliš poetickým označením 2001 QR322. A již o pár měsíců později byly objeveny dvě blízkozemní planetky na neobvyklých drahách.

„Rosetta je jednou z nejambicióznějších dosud podniknutých kosmických misí. Nikdo před námi se nepokusil o nic podobného. Tato cesta bude unikátní svým vědeckým přínosem stejně jako náročností výzkumu a manévrů prováděných v meziplanetárním prostoru.“

Prof. David Southwood

Obyvatelé Chicaga a širokého okolí byli v noci z 26. na 27. března probuzeni zvuky připomínající vzdálené exploze. Ti, kteří v té době ještě nespali, měli možnost zahlédnout na nebi oslnivý záblesk. Místní policejní a záchranářské složky byly zahlceny poplašenými telefonáty občanů, z nichž někteří se dokonce domnívali, že se jedná o útok na USA.

Teorie relativity byla potvrzena dalším experimentem, a tím je změření rychlosti gravitace. Newtonova klasická teorie předpokládá, že gravitace se šíří nekonečně velkou rychlostí, nicméně z Einsteinem zobecněné gravitační teorie - obecné teorie relativity - plyne, že rychlost šíření gravitace je rovna rychlosti světla ve vakuu. A právě toto bylo potvrzeno experimentem, který provedli Sergei Kopeikin z University of Columbia a Ed Fomalont z National Radio Astronomy Observatory (NRAO).