„Rosetta je jednou z nejambicióznějších dosud podniknutých kosmických misí. Nikdo před námi se nepokusil o nic podobného. Tato cesta bude unikátní svým vědeckým přínosem stejně jako náročností výzkumu a manévrů prováděných v meziplanetárním prostoru.“
  Prof. David Southwood
 		    |  | 
    | Obr. 1:  Rosetta přilétající ke kometě. [1] | 
    |  | 
    | Obr. 2: Přistávací modul sondy Rosetta. [1] | 
    |  | 
    | Obr. 3: Dvě součásti sondy Rosseta (orbitální sekce a     přistávací modul). [1] | 
    
  Takto hovořil ještě začátkem ledna 2003 profesor D. Southwood, ředitel pro vědu Evropské kosmické agentury ESA, o připravované misi kosmické sondy Rosetta k periodické kometě   46P/Wirtanen. Start, stanovený na 12. ledna, byl však odložen a nepodařilo se využít ani startovací okno trvající do konce ledna 2003, které umožňovalo navést sondu na vypočtenou dráhu směřující ke kometě 46P.  
  Důvodem zdržení a vlastně dočasného zastavení programu Rosetta byla havárie     nového nosiče společnosti Arianespace, rakety Ariane 5 ESC-A, začátkem     prosince loňského roku. Tehdy došlo (patrně v důsledku netěsnosti v chladícím     systému) k selhání nového hlavního motoru Vulcain 2 a raketa musela být     několik minut po startu zničena nad Atlantickým oceánem (spolu se dvěmi     komunikačními družicemi na palubě).
      Do doby vyšetření celé události byly pozastaveny všechny lety nosičů Ariane     5. Bylo tedy nutno odložit také netrpělivě očekávaný start Rosetty, přestože     pro ni připravená raketa byla vybavena již dříve úspěšně vyzkoušeným motorem     starší řady Vulcain 1. Nakonec bylo v polovině ledna 2003 po dohodě mezi     Arianespace a ESA rozhodnuto, že sonda v hodnotě 1 miliardy Euro nebude během     tohoto startovacího okna vypuštěna vůbec, a to z bezpečnostních důvodů.
        To však znamenalo poměrně zásadní zásah do koncepce celého projektu. Původní     plán, počítající se startem v lednu 2003, znamenal pro Rosettu osmiletou pouť     vesmírem, na které měla být dráha sondy třikrát korigována gravitačními     „kopanci“ Marsu (2005) a Země (2005 a 2007). Navíc byla naplánována návštěva     dvou asteroidů Otawara (2005) a Siwa (2008). Konečný manévr by Rosettu     přivedl ke kometě 46P/Wirtanen v roce 2011. Okamžik setkání byl navíc vybrán     tak, aby přílet k tělesu proběhl v době nízké aktivity a výzkum probíhal v     počátcích tvorby komy a charakteristického ohonu s příchodem komety do     přísluní.
      Těm zkušenějším jistě nemusím vysvětlovat, že takový „Planet Trek“ vyžaduje     velmi precizní výpočty drah a poloh všech těles, kterými je dáno přesné     načasování startu (tedy již zmiňované startovací okno). Promeškáním vhodného     okamžiku ke startu všechny plány vzaly za své a celou misi bylo nutné     naplánovat znovu. Především bylo potřeba vyhnout se velkému zpoždění celého     projektu. V prvních okamžicích po odvolaném startu se totiž hlasitě hovořilo     o faktu, že nová vhodná příležitost pro let ke kometě 46P/Wirtanen nastane až     v roce 2024. To by ovšem znamenalo znehodnocení deset let budovaného     zařízení. Za druhé hrozil odchod mnoha odborníků, čemuž se naštěstí podařilo     zabránit včasným výběrem několika náhradních řešení.
     Nejprve se uvažovalo o vypočtení nové trajektorie, který by umožnila     opakovaný start ještě v letošním roce. Tato alternativa však byla zamítnuta s     ohledem na přetrvávající problémy s raketovým nosičem. Po zralé úvaze byly     vybrány tři nejvhodnější scénáře dalšího postupu. Jeden počítal se startem     sondy Rosetta v lednu roku 2004 k původnímu cíli - kometě 46P, ale po jiné     naváděcí dráze. Další dvě alternativy zahrnovaly změnu cíle na kometu     67P/Churyumov-Gerasimenko a start buď v roce 2004 nebo 2005. Ve hře byla     také možnost nahrazení nosiče Ariane 5 raketou Proton ruské výroby.
      Nakonec byla v průběhu března dána přednost kometě 67P. Předpokládaný start     by se měl uskutečnit v únoru 2004 a setkání s kometou o 10 let později. To     však znamená prakticky „zahození“ několika let pečlivého studia komety     46P/Wirtanen a překonfigurování sondy pro setkání s jiným, v tuto chvíli     prakticky neznámým tělesem.
      Všechny zainteresované strany čeká několik měsíců podrobného dálkového studia     komety 67P/Churyumov-Gerasimenko pomocí HST i pozemní techniky. Bude třeba     zpřesnit odhad velikosti jejího jádra a analyzovat množství uvolňovaných     prachových částic.   Dvě součásti sondy Rosseta (orbitální sekce a přistávací modul). ZDROJ  Snahou bude také zmapovat rozložení aktivních oblastí na povrchu tělesa. K     tomu doufejme přispějí mnohá   pozorování z loňského roku, kdy tato kometa prošla přísluním a byla sledována     i středně velkými amatérskými dalekohledy.
      Všechny získané informace budou důležité především s ohledem na načasování     studia povrchu komety pomocí speciálního přistávacího zařízení. Rosetta je     totiž složena ze dvou částí. Jednak je to orbitální sekce – 3 m vysoká se     dvěma sedm metrů dlouhými solárními panely, pro kterou změna cíle znamená     pouze malý rozdíl. To podstatnější představuje přistávací modul o hraně     zhruba 1 m, který bude na povrchu komety vykonávat desítku experimentů,     zkoumajících složení kometárního materiálu a jeho chování při ozáření     Sluncem. Uvolnění zařízení od orbitální sekce proběhne až na základě     podrobného studia povrchu komety z oběžné dráhy. Modul by měl dopadnout na     povrch rychlostí pouze kolem 3 km/h a ihned poté vystřelit harpunu, která     zabrání jeho zpětnému odvržení v případě náhlého výronu materiálu z povrchu     komety.
      S popsaným přistávacím manévrem na povrchu komety 67P/Churyumov-Gerasimenko     však může v současné konfiguraci přístroje nastat závažný problém. Kometa 67P     má o několik km větší průměr jádra než 46P. Má tedy vyšší hmotnost a na     okolní tělesa působí větší přitažlivou silou. To znamená, že zařízení by     mohlo dopadnout na povrch o něco rychleji.   Přistávací modul sondy Rosetta. ZDROJ  V takovém případě by zřejmě došlo k poškození „podvozku“ či některého z     citlivých přístrojů. Navíc není možné   provést na konstrukci modulu zásadní změny bez náročného testování, na které     již není čas.
      Tým pracující na přípravě mise čeká bezesporu ještě obrovský kus práce. Ovšem     za ty výsledky to stojí. Prof. D. Southwood v úvodním citátu rozhodně     nepřeháněl, alespoň pokud jde o očekávaný vědecký přínos mise. Komety jsou     podle dnešních znalostí pozůstatkem původního materiálu (spolu s některými     asteroidy), ze kterého v minulosti vznikla sluneční soustava. O jejich     složení však dosud máme jen mlhavé představy. I jinak velmi úspěšná     spektroskopie není v případě komet, pozorovaných ze Země, nijak průkazná.     Jsme sice schopni rozlišit úlomky různých molekul, ale jejich původní složení     na povrchu a uvnitř kometárního jádra hádáme jen s určitou pravděpodobností a     navíc nepřímo. Od sondy Rosetta se očekává odpověď na několik otázek     souvisejících s tvorbou planet, výskytem vody ve sluneční soustavě a vývojem     života na Zemi:
     1) Jaká je souvislost mezi některými asteroidy a krátkoperiodickými     kometami?
    2) Jaký je podíl vody v jádře komety?
      3) Jaké typy a jaké množství organických molekul kometa obsahuje?
    V tomto okamžiku nám nezbývá než doufat v úspěšnou rekonfiguraci systémů     sondy a upínat zraky k únoru příštího roku, kdy by mělo dojít k opakovanému     startu. Podaří-li se sondě naplnit alespoň některé předpoklady a získat     dostatek údajů o složení a chování komet, bude se bezpochyby jednat o jednu z     přelomových misí nepilotovaného výzkumu sluneční soustavy.
  
    *Rosettská deska (Rosetta Stone) - úlomek bazaltové desky popsaný dvěma     typy egyptského hieroglyfického písma a řecky, který poskytl klíč k     rozluštění hieroglyfů. Deska pochází z oblasti nilské delty a její vytvoření     je datováno do roku 196 př.n.l. Na jejím základě hieroglyfy rozluštil Jean     Francois Champollion v roce 1822.