Hermes ztracený, nalezený

Náš příběh začíná na observatoři Heilderberg-Koenigstuhl, když 28. října 1937 německý astronom Karl Reinmuth nalezl na dvou současně exponovaných fotografických deskách nový objekt, který dostal označení 1937 UB a později byl pojmenován Hermes. Astronomové si však tohoto asteroidu mnoho neužili. Po objevu již pozorován nebyl. Podařilo se pouze dohledat snímky ze čtyř předešlých nocí z Oak Ridge, z Johannesburgu a ze Sonnebergu. Hermes právě „prolétal“ v blízkosti Země, tudíž se pohyboval značnou rychlostí (při objevu až 20’ za hodinu). To spolu s faktem, že tamní hlídkovací komory původně sloužily k hledání proměnných hvězd a neměly pro astrometrii dostatečně velkou ohniskovou vzdálenost zapříčinilo, že naměřené polohy nebyly příliš přesné. Z těchto dat bylo zjištěno, že asteroid pravděpodobně křižuje dráhu Země, ale přesné elementy jeho dráhy spočteny nebyly. Hermes byl tudíž ztracen a čekal na své druhé objevení. Dočkal se jej až letos, po šestašedesáti letech.

Když 15. října 2003 Brian Skiff hlásil nalezení jasného asteroidu, ani netušil, co má vlastně „v rukou“. Jeho objev planetky velmi brzy potvrdili astronomové z Table Mountain Observatory v Kalifornii a na základě jejich pozorování bylo možno dohledat předobjevová data i z projektů LINEAR a NEAT. Z tohoto souboru dat bylo možno již dostatečně přesně spočítat elementy dráhy. Ty se zcela nečekaně podařilo ztotožnit se ztraceným Hermem.

Nejnovější výpočty ukazují, že Hermes patří do skupiny blízkozemních planetek typu Apollo. Tyto asteroidy mají velkou poloosu dráhy větší než 1,0 AU a perihelium menší než 1,017 AU. Tedy, zjednodušeně řečeno, většina jejich oběžné dráhy se nachází za hranicemi té zemské a překročí ji (směrem dovnitř) pouze na malou část doby oběhu. Ani u Herma tomu nebylo jinak. Od svého nalezení (r. 1937) provedl 31 oběhů kolem Slunce, během nichž se několikrát „těsně“ přiblížil k Zemi. Poprvé již krátce po původním objevu, 30. října 1937, kdy se Hermes dostal k Zemi až na 750 tisíc kilometrů. Z nejnovějších výpočtů bylo zjištěno, že se ještě 8krát těsně přiblížil k Zemi nebo k Venuši. Pro Herma však bylo nejkritičtější přiblížení v roce 1942, kdy se dostal k naší planetě až na pouhých 645 tisíc km (což není ani dvojnásobek vzdálenosti Měsíce) a vlivem gravitace Země tak došlo k radikální změně vývoje jeho dráhy. Aktuální orbitální elementy tedy jsou: oběžná doba 2,13 roku, velká poloosa dráhy 1,65 AU, excentricita 0,62 a sklon k rovině ekliptiky 6°.

Po druhém objevu bylo Hermovi věnováno velké množství pozornosti a v krátké době se podařilo zjistit kromě přesných elementů dráhy též velké množství dalších informací, na jejichž „odhalení“ si musí ostatní „běžné“ asteroidy počkat mnohdy i několik let. Během jednoho z prvních pozorování v Massachusetts Institute of Technology bylo získáno spektrum, které odpovídá asteroidům typu S (křemičité). Jeho odhadovaný průměr je 0,9 km. Zajímavá měření přišla též z Portorika, z tamního obřího rádioteleskopu Arecibo. Již z prvních údajů bylo zjištěno, že Hermes je dvojplanetka, a ne ledajaká. Radarovým průzkumem se začal zabývat světoznámý odborník na studium asteroidů Jean-Luc Margot. Data získaná během měření 18. a 20. října 2003 ukázala, že obě části asteroidu jsou téměř stejně velké 300–450 m (což by odpovídalo i předběžným odhadům velikosti – 900 metrů). Poměr velikostí 1:1 je velmi neobvyklý. U většiny dvojitých těles je spíše 1:3. Jejich vzájemná vzdálenost je 150 metrů a rotační perioda složek je pravděpodobně u obou kusů stejná a činí 13 až 21 hodin. Velmi zajímavá je i oběžná doba, která se zřejmě rovná rotační periodě. Obě části asteroidu tedy obíhají s takzvanou vázanou rotací. Krásným příkladem takového typu pohybu je soustava Země – Měsíc, kde Měsíc oběhne Zemi za 27,32 dní a kolem své osy se otočí za totéž časové období. To způsobuje, že ze Země můžeme pozorovat pouze přivrácenou stranu Měsíce a druhá je nám neustále skryta. Naprosto stejně je tomu i v soustavě Herma. Vědci jeho podvojnost budou ještě důkladně studovat, jelikož tento případ, kde jsou velikosti obou složek téměř shodné, je v Hlavním pásu asteroidů velmi neobvyklý.