Hvězdárna Vsetín logo Muzea regionu Valašsko logo Zlínského kraje

4. ročník Bulletinu ATHENA

ATHENA 12/2006

Jak zpívá klasik: „Čas letí jako bláznivý, já nezměním to, ani vy…“, a tak se stalo, že jsme opět o rok starší. Na místě poslední číslice letopočtu nahradila šestka pětku a slovy jiného klasika: „Jede se dál, močálem černým okolo bílých skal“. Zdá se mi, že tato prostá věta až s neuvěřitelnou pravdivostí vystihuje, o jak významnou událost v našich životech se jedná.

Přesto bude mít rok 2005 v dějinách Hvězdárny Vsetín navždy poněkud zvláštní postavení. Je tomu právě 12 měsíců, co jsme se stali součástí Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně. Na jakékoliv hodnocení tohoto sloučení je samozřejmě ještě brzy, ale přesto už první rok společné koexistence obou organizací mnohé naznačil.

Naštěstí se nenaplnily obavy z razantních změn, což je bezesporu zásluha především pana Jiřího Haase, dlouholetého ředitele vsetínské hvězdárny, který v současnosti vede celé muzeum. Na druhé straně je ale třeba říci, že jisté úpravy fungování hvězdárny, nejen v rámci muzea, jsou dlouhodobě potřebné a nutné. Řešení tohoto problému je však zatím nejspíš v nedohlednu.

Dále je třeba zdůraznit, že navzdory obavám se změna právního statutu nijak negativně neprojevila na fungování hvězdárny ani počtu uspořádaných akcí. Spíše naopak. Spolupráce s muzeem přinesla řadu nových příležitostí, jak návštěvníky přilákat a oslovit daleko širší spektrum zájemců všech věkových skupin. Plné využití možností, které společná popularizace věd přírodních a historických nabízí, je otázkou času.

Doufejme společně, že rok 2006 bude alespoň stejně úspěšný jako ten uplynulý. Na tomto místě bych chtěl nejen hvězdárně, ale i jejím zaměstnancům, spolupracovníkům a návštěvníkům popřát vše nejlepší do nového roku 2006. Doufejme společně, že nám přinese nejen mnoho radosti a štěstí, ale také spoustu krásných zážitků spojených se sledováním hvězdné oblohy nad námi.

Athena 12/2006
  • Komety XXXII aneb „Článek nejen pro pamětníky“
  • Planet(k)a Pluto má tři měsíce
  • Byla na Marsu desková tektonika?
  • Zmrzlý, ale ne mrtvý
  • Budoucnost průzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami IV
  • Kosmonautika XIX - Deset let SOHO
  • Bouřková sezóna 2005
  • Fotoreportáž z oslav 55. výročí založení
  • Co se děje ...

ATHENA 13/2006

Tak nám přišlo jaro,
ne, že by to bylo něco neobvyklého nebo výjimečného, ale po letošní tuhé zimě jsme jeho nástup všichni očekávali s velkým napětím. Nic na tom nemůže změnit fakt, že se zatím jedná o jaro astronomické. Všichni totiž věříme, že to meteorologické na sebe nenechá dlouho čekat.

Letmý pohled z okna nás však rychle vrátí do reality. Půl metru sněhu a noční teploty hluboko pod bodem mrazu člověku mnoho na optimismu nepřidají. Ujistí ho však v tom, že letošní zima byla opravdu výjimečná. Za vše hovoří jedno číslo. Netradičně v průběhu února byl několikrát překonán rekord v absolutní výšce sněhové pokrývky na meteorologické stanici Hvězdárna Vsetín, aby se 12. 2. zastavil na neuvěřitelné hodnotě 87 cm.

Abychom však lépe pochopili, co se vlastně dělo, je třeba dodat několik dalších údajů. První sníh napadl na Vsetíně již 18. listopadu a nebýt krátkého přerušení na začátku prosince, ležel by dne 19. března již 120 dní. Rychlým vydělením počtem dní v roce získáte hodnotu, která se blíží 1/3. Jinými slovy, téměř třetinu roku leží na Vsetíně sněhová pokrývka! Proč je ale tak mohutná? Příčinu je třeba hledat v kombinaci dvou jevů — nadprůměrného množství srážek a nízkých teplot. Přestože zima nebyla nijak extrémně chladná, byla plná dlouhých období s poměrně nízkými teplotami. Tradiční oblevy se prakticky nekonaly. To způsobilo, že všechny zimní měsíce byly až o 4°C pod normálem. Sníh tak v průběhu zimy odtával jen málo, což vedlo k jeho nahromadění nejen v krajině, ale i na střechách budov. A tak stavby nevalné řemeslné kvality a různého stáří nakonec v mnohých případech podlehly snahám matičky Země přitáhnout hmotné objekty až ke svému povrchu.

Naskýtá se otázka, čím je extrémní počasí letošní zimy způsobeno? Jednoznačná odpověď však neexistuje. Zemské klima je velice komplexní systém, ve kterém se z dlouhodobého hlediska hledá příčina a následek jen těžko, neboť jsou za krátko vymazány náhodnými procesy na mikroskopické úrovni. Jedno možné vysvětlení z astronomického pohledu na věc se však nabízí — souvislost se slunečním cyklem. Slunce projde nejspíše v roce 2006 opět po jedenácti letech minimem své aktivity a dává nám možnost jednoduše odpovědět na složité otázky. Je to však „mámení a šalba“. Jednoduché odpovědi na tajemství klimatu prostě neexistují. Pro názornost jeden graf, ve kterém jsou dohromady vyneseny hodnoty čtyř veličin: kumulovaná výška sněhové pokrývky, maximální sněhová pokrývka, průměrná teplota a Wolfovo číslo — index s přímým vztahem ke sluneční aktivitě (za uplynulých 10 zim, vždy pro období listopad — březen). Na první pohled je jasné, že souvislost je neprokazatelná.

Co říct závěrem? Nezbývá nám, než doufat. Doufat, že tu letošní zimu máme již definitivně za sebou, že jaro už je opravdu tady, že nepřijde moc rychle a nezpůsobí povodně či, že podobné zimy nebudou v následujících letech pravidlem. Můžeme o tom totiž diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je to jediné, co s tím můžeme dělat …

Athena 13/2006
  • Komety XXXIII aneb „Ziggy Stardust se vrací“
  • Komety XXXIV aneb „Jasná C/2006 A1 (Pojmanski)“
  • Komety XXXV aneb „Kometa roku 73P/Schwassmann-Wachmann“
  • New Horizons na cestě
  • První snímky Marsu z MRO
  • Počasí ve Vsetíně v roce 2005
  • Elektrické hurikány
  • Co se děje ...

ATHENA 14/2006

Opět po třech měsících zdravím všechny příznivce našeho astronomicko-kosmonauticko-meteorologického bulletinu ATHENA. Tentokrát se v úvodníku ohlédneme trošku do historie internetu na Vsetínské Hvězdárně.

Většina z nás si v současnosti nedokáže představit svůj profesní život bez internetu, a to platí bezvýhradně také pro všechny, kteří se podílejí na tvorbě ATHENY a dalších aktivitách Hvězdárny Vsetín. E-mail se stal neodmyslitelnou součástí naší komunikace, internetové stránky věnované výzkumu vesmíru, současnému dění v kosmonautice či aktuálnímu počasí jsou pro nás nepostradatelným a nenahraditelným zdrojem informací.

Ovšem nejen my čerpáme nové poznatky na internetu. Každý bude jistě souhlasit s tím, že firma, či instituce, která dnes nemá svou internetovou prezentaci, jako by neexistovala. Proto i Hvězdárna Vsetín provozuje již od poloviny května roku 1998 své informační stránky na vám jistě dobře známé adrese. Za osm let jejich existence je navštívilo přes 25 tisíc návštěvníků, kterým děkujeme! Věříme, že jste nalezli vše, co jste potřebovali.

Časy se však mění a změna je život (abych použil další oblíbená klišé, tak typická pro dnešní dobu, kdy dnes již znamená předevčírem). Asi před dvěma lety jsme společně s redakcí a dalšími členy Astronomického kroužku 3 začali uvažovat o nové podobě stránek. Loni o prázdninách dostaly zásluhou Michala Václavíka naše představy konkrétní podobu a pokud vše půjde podle plánu, chtěli bychom letos již v průběhu července definitivně a s konečnou platností zprovoznit nové internetové stránky hvězdárny Vsetín.

Máte-li zájem, již dnes můžete posoudit jejich vzhled. Na adrese www.hvezdarna-vsetin.inext.cz naleznete zatím průběžný výsledek úsilí kolektivu autorů, který bude postupně doplňován a konečnou podobu by měl získat do 1. ledna 2007. Pokud se s námi budete chtít podělit o svůj názor, rádi vaše připomínky posoudíme a nápady použijeme. Vždyť to děláme pro VÁS. Naše e-mailová adresa zůstává stejná.

Nemějte však strach, staré stránky neupadnou v zapomnění, ani neskončí v propadlišti dějin, zůstanou ještě nějakou dobu aktivní a nakonec budou přesunuty jako „muzeální kousek“, do jedné ze sekcí nově připravené prezentace.

Na závěr bych rád jménem všech spolupracovníků hvězdárny poděkoval firmě INTERNEXT 2000, která již dlouhá léta stránky hvězdárny provozuje. Doufejme společně, že ty nové splní naše i vaše očekávání, a že přinesou hvězdárně spoustu nových návštěvníků a zájemců o svět kolem nás.

Athena 14/2006
  • Hledání kráterových řetězců
  • Uzdravuje se ozónová vrstva?
  • Kosmonautika XX - Venus Express u cíle
  • Zajímavost z meteorologie Antarktické halové jevy
  • Poznávání bez hranic
  • Co se děje ...

ATHENA 15/2006

Ve dnech 21. a 22. srpna 2006 jsem měl jako jeden z hostů možnost navštívit kongres Mezinárodní astronomické unie, který probíhal od 14. do 25. srpna v Praze. Pro mne jako astronoma amatéra to byl samozrejmě nevšední zážitek. V sekci s názvem Progress in Planetary Exploration Missions jsem na vlastní oči shlédnul prezentace nejaktuálnejších výsledků těch nejprestižnějších projektů současného výzkumu sluneční soustavy v podání předních odborníků. Byly prezentovány například evropské projekty Mars a Venus Express, japonská Hayabusa či Mars Exploration Rovers, Stardust a Deep Impact americké NASA.

Z pohledu laika však patřilo k nejzajímavějším částem programu něco jiného — zasedání „planetární komise“, která měla rozhodnout o oficiální změně pohledu na nejbližší okolí naší planety. Sluneční soustava se sice za posledních 25 let nezměnila, výrazně se však rozšířily naše znalosti o ní. A tak opět zhruba po stopadesáti letech dozrál čas na zásadní změnu, která je z historického pohledu takovým malým „déjà vu“. Když v roce 1801 Giuseppe Piazzi objevil těleso dnes známé jako Ceres, bylo téměr padesát let považováno za planetu. Teprve později se ukázalo, že v jeho okolí se na velmi podobných drahách pohybuje celá řada dalších objektů. Ceres tak byl dodatečně správně zařazen mezi takzvané planetky, do oblasti slunecní soustavy dnes známé jako hlavní pás asteroidu. Věřím, že dnes tento krok našich předků hodnotíme jako prozíravý a správný.

V našem případě je tou změnou nové zařazení Pluta a dalších velkých planetek (Ceres) a obřích transneptunických těles (Eris — 2003 UB313) do nové kategorie nazvané „trpasličí planety“. Tím byla fakticky uzavřena skupina „planet“ a počet takto zařazených těles v naší sluneční soustavě dosáhl pravděpodobně konečného počtu 8. (To by mohl změnit jen nepravděpodobný objev tělesa o velikosti Merkuru či Marsu někde daleko za drahou Neptunu).

Stručně lze současný stav zhodnotit asi následovně. Fyzikálně čisté definování pojmu planeta je velm obtížný úkol a je otázkou, zda je vůbec rozumně řešitelný k obecné spokojenosti. Poučenému zájemci o jakýkoliv přírodovědný obor je jasné, že hranice definic jsou více-méně formální a vždy se najdou objekty a jevy, které nelze jednoduše zaškatulkovat — jinými slovy, výjimky existují bez ohledu na definice. Budeme se muset asi smířit s tím, že sluneční soustava je mnohem složitější, než jsme si kdy dokázali představit, a že se asi nepřizpůsobí našim představám.

Athena 15/2006
  • Hvězdné stínítko
  • Co jsem se dozvěděl o kometárních jádrech za uplynulých 39 let
  • 30. výročí Vikingů aneb Mars mrtvý stále (a čím dál více)
  • Jak nabít bouřkový oblak?
  • Světový kosmický týden 2006
  • Seminář o meziplanetární hmotě, Úpice 2006
  • Zápisky z Mezinárodního kongresu Astronomické unie
  • Co se děje ...