Hvězdárna Vsetín logo Muzea regionu Valašsko logo Zlínského kraje
Kosmonautika

Kosmonautika X - Good luck for the last flight

První letošní misí společnosti Arianespace se stal let 159 rakety Ariane 44L. Tento let vstoupí do historie, neboť je to poslední let rakety řady Ariane 4. Oficiální datum začátku mise bylo stanoveno na 10. ledna 2003, kdy došlo k ustavení prvního stupně L-220 do svislé polohy. Většina částí Ariane 44L doplula do přístavu Kourou již 23. prosince 2002 a byla ihned přepravena ve speciálních silničních návěsech na kosmodrom. Na silničních návěsech přepravující jednotlivé stupně i na nich samotných byl nakreslen symbol čtyřlístku a nápis Good luck old lady for the last flight (hodně štěstí, stará dámo, při posledním letu). Užitečné zatížení tvořené geostacionární telekomunikační družicí Intelsat 907 bylo na kosmodrom dopraveno letecky a umístěno do budovy S1B (později převezeno do S3B). Ke spojení nosné rakety s užitečným zatížením došlo 5. února a bylo následováno prověřením systému družice. O den později proběhla celková kontrola nosné rakety Ariane 44L.

První start Ariane 4
Obr. 1: Historicky první start rakety Ariane 4 se uskutečnil 15. 6. 1988 v konfiguraci 44LP [3].
Let 159
Obr. 2: Připojování pomocných stupňů PAL, na nichž jsou vidět čtyřlístky pro štěstí, na první stupeň [3].
Let 159
Obr. 3: Historicky poslední start rakety Ariane 4 se uskutečnil 15. 2. 2003 v konfiguraci 44L [3].
Špatné počasí doprovázené nízkou oblačností a silným větrem vedlo k tomu, že odpočítávání startu bylo zastaveno ještě před začátkem plnění třetího stupně kapalným vodíkem a kyslíkem. I následující den panovalo v Kourou větrné počasí, které opět překročilo maximální povolenou rychlost pro bezproblémový start. Třetí den nepřinesl žádné změny, start byl opět odložen kvůli silnému větru. 14. února se vítr konečně utišil a bylo spuštěno odpočítávání v místě, kde se skončilo před čtyřmi dny. Start proběhl 15. února 2003 v brzkých ranních hodinách a po celý dvaadvacetiminutový let se nevyskytly žádné problémy. Let 159 tedy dopadl velmi úspěšně a stal se tak 74. úspěšným startem Ariane 4 v řadě.

Ariane 4 byla navržena v šesti variantách, které se liší v počtu a typu pomocných urychlovacích motorů. Slabším byl urychlovací stupeň PAP (Propulseur d'Appoint á Poudre) odvozený z pomocných motorů Ariane 3. Motor spaloval tuhé pohonné látky tvořené směsí karboxylovaného polybutadienu a chloristanu amonného, které byly tvořeny jedním zrnem o hmotnosti 9 500 kg. Silnější byl v té době nově vyvinutý stupeň PAL spalující směs asymetrického dimetylhydrazinu, hydrátu hydrazinu (pro zlepšení stability hoření) a oxidu dusičitého. Tyto urychlovací motory se podle potřeby zavěšovaly symetricky na první stupeň L-220. Ten poháněla čtveřice motorů Viking 5C, které byly konstrukčně shodné s motorem Viking 6 z urychlovacího stupně PAL. Lišily se pouze v geometrii výstupní části trysky, což vedlo k tomu, že každý z motorů měl jiný specifický impuls (výtoková rychlost spalin). Druhý stupeň poháněl jediný motor Viking 4B spalující stejnou kombinaci paliva a okysličovadla jako Viking 5C, resp. Viking 6. Viking 4B byl s tahem 786 kN nejsilnějším motorem pracujícím na Ariane 4. Poslední, třetí stupeň, poháněl kryogenní motor HM-7B, který se v současné době používá u horního stupně Ariane 5 ESC-A. U tohoto stupně došlo v průběhu aktivní činnosti ke dvěma poměrně zásadním změnám. Při letu 50 byl naposledy použit stupeň H – 10 a od následujícího letu se začal používat H – 10+. V něm bylo obsaženo o 300 kg více kapalného vodíku a kyslíku, čímž se prodloužila doba činnosti stupně z původních 720 sekund na 750 sekund. Díky této úpravě mohla Ariane 4 vynášet na dráhu přechodovou ke geostacionární GTO o 110 kg více. K druhé změně došlo při letu 73, kdy bylo ukončeno používání stupně H – 10+ a začal se používat stupeň H – 10/3. Ten obsahoval o 1 000 kg více pohonných látek než původní stupeň H – 10 a doba činnosti se prodloužila na 780 sekund. Na třetím stupni je samozřejmě umístěn mozek celé rakety tzv. VEB (Vehicle Equipment Bay), který řídí činnost rakety až do vypuštění družice (družic). K ochraně užitečného zatížení při průletu hustými vrstvami atmosféry se používala trojice aerodynamických krytů o vnitřním průměru 3,65 m a délkách 8,6 m, 9,6 m a 11,1 m. Při vypouštění dvou družic současně se používal adaptér SPELDA (Structure Porteuse Externe pour Lancements Doubles Ariane), ten se vyráběl v délkách 2,8 m a 3,8 m s průměrem 3,9 m. Při vypouštění tří se potom používala kombinace adaptérů SPELDA a Sylda.

Historicky první start Ariane 4 se uskutečnil před patnácti lety, a to přesně 15. června 1988. Bylo použito varianty Ariane 44LP se dvěmi motory PAL na kapalné pohonné látky (KPL) a dvěma motory PAP na tuhé pohonné látky (TPL). O rok později 5. června 1989 následoval start nejsilnější varianty Ariane 44L se čtyřmi motory PAL. Rok 1990 zaznamenal start hned tří variant – nejslabší Ariane 40 22. ledna, Ariane 42L 12. října a Ariane 42P 20. listopadu. Poslední Ariane 44P se premiérového startu dočkala 4. dubna 1991. Za období od 15. června 1988 do 15. února 2003 se uskutečnilo 116 startů, z nichž byly pouze tři neúspěšné (22. února 1990, 24. ledna 1994 a 1. prosince 1994). Celkem bylo do vesmíru vysláno 182 družic o celkové hmotnosti přesahující 400 tun (je třeba dodat, že většina byla umístěna na geostacionární dráhu). Nejpoužívanější variantou se stala Ariane 44L, která také drží primát ve hmotnosti vynášeného nákladu. Tohoto prvenství dosáhla v roce 1998, kdy na oběžnou dráhu vynesla družice AfriStar a GE – 5 o celkové hmotnosti 4 947 kg.

Po ukončení letů Ariane 4 má společnost Arianespace k dispozici pouze těžkou raketu Ariane 5 a její výkonnější variantu Ariane 5 ESC – A. Evropská kosmická agentura ESA počítá s vývojem lehkého nosiče Vega, který by měl poprvé odstartovat na přelomu roku 2005 a 2006. Uvažovalo se, že po ukončení programu Ariane 4 bude vypouštěcí komplex ELA – 2 přebudován pro připravovanou Vegu. Finanční rozbory však ukázaly, že takové řešení by nebylo ekonomicky výhodné a proto bylo rozhodnuto o přebudování komplexu ELA – 1, který se využíval pro lety Ariane 1, Ariane 2 a Ariane 3. ESA společně s Arianespace dále schválila starty modifikované rakety Sojuz z kosmodromu CSG.

Typ S F Úspěšnost První start Poslední start Nejtěžší náklad
Ariane 40 7 0 100% 22.1.1990 3.12.1999 2 800 kg - Spot 4
Ariane 42P 14 1 93,3% 20.11.1990 4.5.2002 3 063 kg - Galaxy IV
Ariane 44P 15 0 100% 4.4.1991 25.9.2001 3 577 kg - Eurasiasat 1
Ariane 42L 13 0 100% 12.10.1990 23.1.2002 3 572 kg - NSat - 110
Ariane 44LP 25 1 96,2% 15.6.1988 27.11.2001 4 330 kg - Thaicom 3 + B - Sat - 1a
Ariane 44L 39 1 97,5% 5.6.1989 15.2.2003 4 947 kg - AfriStar + GE - 5
Celkem 113 3 97,4% 15.6.1988 15.2.2003 4 947 kg - AfriStar + GE - 5

[1] L+K 1987/12
[2] Kusák, J.: Kosmické rakety dneška
[3] Arianespace. Dostupné z: http://www.arianespace.com.

| Autor: Michal Václavík | Vydáno dne 28. 02. 2003 | 5690 přečtení | Vytisknout článek