Leonidy 2002 aneb "Velice tiché ave"

Každý astronom nosí ve svém srdci několik úkazů, které by chtěl za svůj život alespoň jedenkrát spatřit. K těm nejvíce obdivovaným jevům patří bezesporu úplné zatmění Slunce, velká jasná kometa, meteorický déšť a samozřejmě mnohé další. Po Hale-Boppově kometě z roku 1997 a úplném zatmění Slunce z 11.srpna 1999 zbývala vsetínským astronomům amatérům na seznamu jen jedna položka z první trojice, a sice meteorický déšť. To platilo do 19. listopadu loňského roku.

Graf. 1: Pozorování provedená vsetínskými astronomy na pozadí celosvětových výsledků publikovaných IMO.

Graf. 2: Celosvětové pozorování Leonid v roce 2002. Pro srovnání jsou vloženy výsledky získané členy AK3.

Leonidy patřily k nejaktivnějším meteorickým rojům na přelomu tisíciletí, a není proto divu, že se do programu jejich sledování zapojili také pozorovatelé z České republiky. Oproti státům například Blízkého východu a středomoří jsou podmínky pro pozorování tohoto roje v našich zeměpisných šířkách většinou nepříznivé. Maximum aktivity Leonid nastává vždy kolem 17. listopadu a dáte mi jistě za pravdu, že počasí tou dobou přeje spíše brouzdání po internetu než astronomickému pozorování. Přesto se na nás příroda v minulých dvou letech usmála, a dala nám tak příležitost spatřit na vlastní oči odlesk divadla, které Leonidy předvádějí pravidelně každých 33 let již několik staletí.

Tím divadlem jsou více či méně vydatné meteorické deště, jejichž zkoumání přispělo ke zrodu moderní meteorické astronomie. V roce 1833 bylo zpozorováno 46 000 meteorů roje Leonid za hodinu a úkaz připomínal sněhovou vánici. Meteory očividně vyletovaly z jednoho místa na obloze, kterému dnes říkáme radiant. To přispělo k prosazení představy, že meteorický déšť je jevem kosmickým a nikoliv meteorologickým, jak se do té doby soudilo. Tehdy poprvé si lidé uvědomili, že vyletování meteorů z jednoho místa je důsledkem perspektivy. Země prochází vláknem či oblakem materiálu - drobounkého kometárního prachu. V okamžiku kdy statisíce miniaturních částic vnikají do vysoké atmosféry Země, je tento jev podobný jízdě automobilem ve sněhové vánici. Vločky - zrnka prachu - zdánlivě přicházejí ze směru proti vám.

Jak se záhy podařilo zjistit, Leonidy souvisí s periodickou kometou dnes známou jako 55P/Tempel-Tuttle, která se pohybuje po stejné dráze jako roj a navštíví vnitřní části sluneční soustavy vždy jednou za 33,25 roku. Na základě tohoto zjištění byly identifikovány návraty roje hluboko do minulosti. Záznamy podobné těm z roku 1833 existují například i z desátého století.

Struktura a povaha Leonid je velmi zajímavá. Jedná se totiž o mladý meteorický roj kometárního původu, který se projevuje výraznou aktivitou pouze několik let poblíž přísluní mateřské komety Tempel - Tuttle. Důvodem je oblak materiálu v okolí komety, který se ještě nestačil rozptýlit kolem celé dráhy. Během 30 let, kdy je 55P daleko od Slunce, lze v maximu na obloze spatřit pouze jeden až dva meteory roje Leonid za hodinu.

Mateřská kometa Leonid prošla naposledy periheliem v roce 1998. Stejně jako v minulosti byly i při tomto návratu očekávány meteorické deště, což se nakonec vyplnilo. Již v roce 1998 se Leonidy projevily zvýšenou aktivitou, když dosáhly ZHR (Zenit Hourly Rate - frekvence vizuálně pozorovaných meteorů korigovaná na polohu radiantu v nadhlavníku) kolem 250 meteorů za hodinu (m./h). První opravdový déšť mohli pozorovatelé v Evropě a na Blízkém východě spatřit v roce 1999, kdy ZHR dosáhla hodnoty 3700 m./h. Navíc se v roji projevila převaha velmi jasných meteorů s magnitudou odpovídající planetě Venuši (-4 mag).

Maximum v roce 2000 bylo poměrně nevýrazné se ZHR kolem 500 m./h a navíc bylo pozorovatelné pouze ze severní Ameriky a Oceánie. Přesto znamenalo průlom v úspěšnosti pozorování členů AK3 při Hvězdárně Vsetín. V noci ze 17. na 18. listopadu 2000 jsme spatřili 6 Leonid, což znamenalo pro mnohé ztrojnásobení počtu zpozorovaných Leonid vůbec. Následovat však měly dva nejúspěšnější roky.

V roce 2001 se nám podařilo napozorovat nástup do podružného maxima Leonid (320 meteorů ~ ZHR - 150 m./h), což bylo to nejlepší, co bylo z Evropy ke spatření. Hlavní maximum se dostavilo v odpoledních hodinách se ZHR 5000 m./h a bylo pozorováno z východní Asie. Naše data byla publikována v cirkulářích IMO (International Meteor Organisation) a byla použita při analýze tohoto období aktivity. To však měla být pouze předehra pro úspěšné pozorování v následujícím roce.

V roce 2002 se aktivního pozorování Leonid nad Vsetínskem zúčastnili 4 pozorovatelé. Hlavní část výpravy podnikla mikroexpedici na Radhošť, kde pozorovali BREEM (Emil Březina), SVOPA (Pavel Svozil) a TRLMA (Marián Trlica). 19. listopadu ráno mezi 2h45 - 4h00 SEČ spatřili ve dvou půlhodinových intervalech každý kolem 55 Leonid. To za daných atmosférických podmínek odpovídalo ZHR 200 - 300 m./h, jak je znázorněno na grafu 1.

Na stanovišti Vsetín - Ježůvka pozoroval SRBJI (autor) mezi 2h00 - 4h56 SEČ. V intervalech odpovídajících pozorováním z Radhoště bylo spatřeno 53 Leonid. Nejbohatší sledovaná pětiminutovka mezi 4h51 a 4h56 SEČ navíc nabídla kolem 30 meteorů, což odpovídá ZHR kolem 1700 m./h.

Evropské maximum nastalo podle údajů IMO ve 4h53 SEČ se ZHR 2700 m./h. Vezmeme-li v úvahu poměrně nepříznivé podmínky pro pozorování s vysokou vlhkostí atmosféry, svítícím Měsícem v úplňku a přicházející oblačností, lze námi zjištěné hodnoty ZHR považovat za dobrý odhad takto vysokých frekvencí. Získaná data byla opět publikována v cirkulářích IMO. Celkem bylo čtyřmi pozorovateli ze Vsetína spatřeno 324 Leonid během 5 hodin a 3 minut ostrého pozorování. Výsledky v porovnání s IMO jsou shrnuty v grafu 2.

Jakákoliv čísla ani slova však nedokážou nahradit zážitek spojený s oblohou, která během sekundy poskytuje pohled na několik padajících hvězd. (Představte si těch přání.) Za možnost spatřit tento úkaz jsme byli o to víc vděční, že loňský návrat Leonid byl patrně posledním mohutným během našich životů. Zrovna my máme tu smůlu, že díky gravitačnímu působení planet bude na příštích asi 90 let přerušena periodicita meteorických dešťů spojených s kometou 55P/Tempel-Tuttle.

Pro zájemce o komety přikládám informaci o tělesech pozorovatelných v druhé polovině ledna 2002. Velmi pěkná kometa C/2002 X5 Kudo-Fujikawa je ze severní polokoule nadále nepozorovatelná. Hitem zůstává kometa C/2002 V1 NEAT (+6 mag), kterou můžete nalézt malým triedrem v souhvězdí Ryb podle mapky uveřejněné v článku Komety 13.

Za povšimnutí stojí také několik slabších objektů. Jednak již dříve zmiňovaná C/2001 RX14 LINEAR (+10 mag), která prošla periheliem 18. ledna a měla by ještě zjasňovat. Velmi zajímavým objektem je nečekaně jasná C/2002 HT50 LINEAR-NEAT (+11 mag). Ještě větším překvapením je kometa C/2002 Y1 (Juels - Holvorcem) objevená koncem prosince. Její jasnost se zatím pohybuje kolem +11 mag. K vyhledání některého z těchto objektů však budete potřebovat dalekohled o průměru kolem 150 mm a efemeridu jednotlivých těles, která je ke stažení na ICQ. Jelikož všechna zmíněná tělesa procházejí fází zjasňování, určitě o nich ještě uslyšíme