Nové snímky Titanu ze sondy Cassini

Dne 26. října 2004 prolétla ve vzdálenosti pouhých 1 200 km od Titanu, největšího měsíce Saturnu, meziplanetární sonda Cassini. Výsledkem jsou velmi detailní záběry Titanu pořízené nejen kamerami, ale i radarem, který má Cassini na palubě.

Obr. 1: Snímek Titanu v infračervené oblasti spektra. [1]

Obr. 2: Titan ve falešných barvách — kompozice několika snímků v různých oblastech spektra. [2]

Obr. 3: Povrch Titanu nasnímaný radarem sondy Cassini. [3]

První snímek, na který se zaměříme, byl pořízen širokoúhlou kamerou v blízké infračervené oblasti spektra a má rozlišení přibližně 6 km na jeden pixel. Zobrazuje část povrchu Titanu poblíž rovníku, kde je materiál uspořádán do zajímavé pásové struktury orientované ve směru východ-západ. Toto uspořádání mohlo vzniknout díky působení větru nebo modelováním povrchu tekoucí kapalinou či pohybem místních ledovců. Nejpravděpodobnější příčina je zřejmě právě proudění větru v Titanově mohutné atmosféře.

Druhým snímkem je fotografie Titanu ve falešných barvách, které reprezentují jednotlivé vlnové délky světla. Červené a zelené odstíny představují infračervenou část spektra odpovídající oblastem s absorpcí světla atmosférickým metanem. Modré odstíny pak představují ultrafialovou oblast spektra zobrazující hlavně horní vrstvy atmosféry, která je velmi rozsáhlá a sahá stovky kilometrů nad povrch tělesa. Dole uprostřed snímku je zřetelná skupinka oblaků udržující se nad jižním pólem Titanu. Rozlišení tohoto snímku je 6,4 km na pixel.

Poslední snímek, který si dnes představíme, byl získán radarem sondy Cassini. Představuje nám složitou geologickou strukturu povrchu Titanu. Na snímku lze rozeznat pestrou paletu různých typů terénu; světlé oblasti zřejmě odpovídají povrchu s velkou členitostí, zatímco tmavší části analogicky představují hladší povrch. Za povšimnutí stojí také velká kruhová struktura u levého okraje snímku, připomínající impaktní kráter. Takovýchto struktur bylo zatím odhaleno velmi málo, z čehož lze usuzovat, že povrch Titanu je poměrně mladý, takže zde pravděpodobně probíhá nějaká forma eroze či tektonické činnosti (popřípadě kombinace obojího). Snímek zabírá oblast o šířce přibližně 250 km a výšce zhruba 150 km. Rozlišení činí přibližně 300 metrů na pixel.