Tak a je to tady. Po neobvykle dlouhém období půstu se vizuální pozorovatelé s průměrným amatérským vybavením opět dočkali. Na listopadové obloze mohli spatřit hned dvě jasné komety - 2P/Encke a C/2002 T7 (LINEAR). První zmiňovaná začátkem prosince rychle zmizela v záři slunečních paprsků, druhá má nyní naopak výhodnou polohu pro pozorování. Obě však procházely a procházejí velmi zajímavým vývojem jasnosti, a tak si o nich povíme něco víc.
 		    |  | 
    | Obr. 1: Negativ CCD snímku pořízeného 4. listopadu na     Hvězdárně Vsetín. Zachycena je centrální kondenzace komety 2P/Encke (označeno     čarami). [1] | 
    |  | 
    | Obr. 2: Negativ snímku komety C/2002 T7 (LINEAR) pořízeného     2. prosince 2003 na Hvězdárně Vsetín pomocí CCD kamery SBIG ST7 a     teleobjektivu MTO 8/500 (výřez). [2] | 
    |  | 
    | Obr. 3:  Vyhledávací mapka pro kometu C/2002 T7 (LINEAR) v     období 10. až 20. prosince 2003. Poloha je zobrazena vždy pro půlnoc daného     dne. Kometa přechází souhvězdím Trojúhelníku a je pozorovatelná malými     dalekohledy jako pomalu se pohybující objekt o jasnosti kolem +9,5 mag. [3] | 
    
  Kometa 2P/Encke, která byla teoreticky pozorovatelná z území České republiky     až do 5. prosince, měla být ozdobou listopadové oblohy. Poté, co se v říjnu     ukázalo, že zjasňuje nečekaně pomalu, vypadaly původní předpovědi jako plané     a zdálo se, že letošní návrat nebude (přes neobvykle výhodnou geometrii     vzájemné polohy komety, Slunce a Země) nijak výrazným.   Jako důvod byla přijata již dříve identifikovaná postupná změna rotační osy     komety a s tím související posun období vyšší aktivity na dobu po průchodu     přísluním. Předpověď   očekávala pravý opak, tedy že 2P/Encke bude stejně jako při minulých     návratech aktivnější před průletem periheliem.    
  Přelomem v situaci kolem jasnosti komety 2P/Encke se stal 25. říjen, kdy na     obloze procházela kolem známé galaxie M31. Tehdy mnozí fotografové pořídili     nečekaně kvalitní snímky, na kterých nalezli rozsáhlý (až 10' v průměru)     difúzní objekt takřka bez centrální kondenzace, který však byl mnohem     jasnější, než vyplývalo z měření prováděných pomocí CCD kamer. Je sice známo,     že mezi vizuálními odhady a CCD daty existuje jistý rozdíl, který v     závislosti na stupni kondenzace dané komety může dosáhnout až 1 mag, ale tak     výrazný nepoměr nikdo nečekal. V době, kdy byla provedena první úspěšná     vizuální pozorování, odhadovali autoři jasnost komety na +10 mag a její     průměr až na 10', zatímco CCD měření dávala stěží +14 mag (40x slabší) a     průměr jen 0,5' (což je dvacetina).
       Uvedená disproporce vznikla jednak díky použití teleskopů a CCD kamer s     malým zorným polem, které tak vlastně udávaly pouze jas jádra nebo velmi malé     (0,5') centrální kondenzace, a za druhé v důsledku přesvětlení Evropy     parazitním světlem, které znemožňuje vizuální pozorování plošně velkých a     slabých objektů dokud nezjasní výrazně nad úroveň uměle zvýšeného jasu     pozadí. Měření absolutní jasnosti centrální kondenzace byla provedena také na     Hvězdárně Vsetín. Výsledky ve tvaru [Měsíc: den: abs. jasnost, K - koma, O -     ohon], jsou uvedeny v tabulce:
      |   Říjen:    07.87: +15.2 mag, K - 0.6'    18.84: +13.9 mag, K - 0.7'Listopad:    04.93: +13.2 mag, K - 0.8'    05.85: +13.9 mag, K - 0.6'    12.82: +14.2 mag, K - 0.6'
 | 
  
      Zatímco jasnost komety během listopadu výrazně stoupala, nebyl na CCD     snímcích patrný prakticky žádný vývoj. 2P/Encke se postupně stala vizuálně     pozorovatelnou i binary či triedry a takovou kometu lze již považovat za     "jasnou". Její sledování však bylo velmi obtížné. Jakýkoliv zákal či náznak   mlžného oparu, které jsou pro listopad na Vsetíně tak obvyklé, znamenal jasný     neúspěch. Kometa tak byla ze vsetínské hvězdárny úspěšně vizuálně   pozorována pouze několikrát kolem 20. listopadu. Její odhadovaná jasnost byla     kolem +8 mag, ale výsledky z méně světelně znečištěných míst dávaly až +7     mag. Uvidíme, co přinese průchod periheliem 29. prosince 2003.
     Druhou vlasaticí, která by již dnes neměla uniknout vaší pozornosti, je     kometa C/2002 T7 (LINEAR). Ta byla objevena jako planetkový objekt 14. října     roku 2002. V té době byla velmi slabá (jen o málo jasnější než +18 mag) a     nacházela se daleko od Slunce i od Země. Kometární povaha objektu byla     rozeznána již po týdnu, tedy 28. října 2002. Na základě prvních provedených     měření se ihned začalo mluvit o tom, že její jádro je vlastně velmi aktivní     na to, v jaké vzdálenosti od Slunce se nachází. Záhy bylo zjištěno, že pokud     T7 (LINEAR) setrvá v nasazeném tempu zjasňování, mohla by v přísluní     dosáhnout až +1 mag, což je srovnatelné s nejjasnějšími hvězdami na obloze.     Taková vlasatice je ozdobou oblohy a bývá pozorovatelná pouhým okem i z míst     se silným světelným znečištěním.
      Kometa C/2002 T7 (LINEAR) však dlouhou dobu zjasňovala pomaleji, než se     čekalo, a ještě koncem srpna roku 2003 se její magnituda pohybovala kolem +13     [Srpen: 25.03: +12.7 mag, K - 1.1'], tedy na hranici vizuální     sledovatelnosti, a poměrně vážně se spekulovalo o tom, že asi nebude tou   "velkou vlasaticí", za kterou byla původně považována.   Všechno je ale jinak. Je totiž poměrně obvyklé, že fotometrické parametry     komet plynoucí z   pozorování a předpovídající jasnost se poměrně výrazně změní v okamžiku, kdy     těleso dosáhne hranice asi +11 mag a kdy ve zpracovaných datech začnou     převažovat vizuální odhady celkové jasnosti provedené pomocí poměrně malých     přístrojů. Nejinak tomu je u C/2002 T7 (LINEAR).
       Aktuální situace vypadá velmi optimisticky, kometa sice nedosáhne +1 mag,     ale neměla by (podle současných předpokladů) být o mnoho slabší. Navíc se     zdá, že její jádro je opravdu neobvykle aktivní a již dnes, zhruba 5 měsíců     před průchodem periheliem, jeví ve větších přístrojích náznaky formujícího se     strukturovaného ohonu s několika výtrysky. Na "konečný výsledek" si však     budeme muset počkat do jara, komety jsou totiž tělesa nevyzpytatelná./P>    
  Nevýhodou pro obyvatele severní polokoule je poloha dráhy komety C/2002 T7     (LINEAR) ve sluneční soustavě, která způsobí, že vlasatice se pro nás stane     takřka nepozorovatelnou již v průběhu března 2004, tedy více než měsíc před     průchodem přísluním. Naposledy bude možné ji spatřit začátkem března večer.     Poté se kometa koncem dubna ještě na chvíli objeví ráno nízko nad východním     obzorem, aby nakonec definitivně zmizela v záři slunečních paprsků.     Periheliem projde 23. dubna ve vzdálenosti 0,6 AU od Slunce.
       Máte-li však chuť se na kometu podívat již dnes, není problém. Stačí vzít     větší triedr či menší dalekohled a neměla by vám uniknout. V současné době     totiž dosahuje jasnosti kolem +9,5 mag [Prosinec: 2.82: +9.7 mag, K - 1.5', O     - 2'] a nachází se ve výhodné poloze k pozorování v souhvězdí Trojúhelníku.     Je tedy viditelná takřka po celou noc. Pro období 10. až 20. prosince 2003     uveřejňujeme vyhledávací mapku. Nezbývá než si přát slušné počasí.