Ledové horstvo Titanu

Na Titanu, největším měsíci Saturnu, a jediném známém satelitu s hustou atmosférou, objevila americko-evropská sonda Cassini rozsáhlé horské pásmo [1].

Obr. 1: Snímek ze vzdálenosti 12 000 km odhalující pohoří na Saturnově měsící Titanu. Pohoří je součástí větší, patrně tektonické, oblasti. Barevný snímek je složen ze tří fotografií pořízených v odlišných vlnových délkách: 5 µm (červená), 2 µm (zelená) a 1,3 µm (modrá složka). Uprostřed snímku se pohoří táhne od jihovýchodu na severozápad (sever je nahoře). [2]

Během průletu kolem Titanu 25. října 2006 získala sonda Cassini infračervené snímky povrchu s dosud nejvyšším rozlišením, kde nejmenší viditelné detaily mají rozměr pouhých 400 metrů. Na těchto snímcích, kombinovaných s radarovými daty, bylo objeveno již zmíněné horské pásmo, terén pokrytý dunami a depozity materiálu podobného vulkanickým vyvrženinám.

Samotné horské pásmo má délku kolem 150 km, šířku 30 km a dosahuje do výšky zhruba 1,5 km. Horstvo tvoří hlavně led, pouze na jeho vrcholcích leží, namísto sněhu, vrstvy organických materiálů. Pohoří pravděpodobně vzniklo z „vyvřelin“ vyvěrajících z puklin na rozhraní dvou vzdalujících se tektonických desek (podobným způsobem, jako středomořské hřbety na Zemi).

Ve středních zeměpisných šířkách jižní polokoule Titanu se, nedaleko horských oblastí, vyskytuje oblačnost, jejíž původ zatím není odborníkům jasný. Je ovšem možné, že za její vznik je zodpovědné právě pohoří, které nutí vzdušné proudy stoupat, což po jejich ochlazení ve výšce vede ke kondenzaci metanu a vzniku oblaků (orograficky podmíněná oblačnost).

Pro dobyvatele horských vrcholků je objev dalšího pohoří jistě dobrou zprávou. Hory pro prvovýstupy jim ve sluneční soustavě ještě dlouho vystačí (a to jak kamenné, tak i ledové). Některé z nich jsou sice poněkud z ruky, ale...