Uzdravuje se ozónová vrstva?

Některá měření síly ozónové vrstvy naznačují, že se dlouhodobý pokles koncentrace stratosférického ozónu konečně zastavuje. Věc však naneštěstí není tak jednoduchá.

Obr. 1: Neveselý pohled na ozónovou díru nad Antarktidou. [1]

V 80. letech 20. století vědci zjistili, že některé do té doby hojně používané chemikálie ničí stratosférickou ozónovou vrstvu, která nás chrání před nebezpečnými účinky ultrafialového záření ze Slunce. V důsledku tohoto zjištění vznikl tzv. Montrealský protokol, jehož cílem bylo zastavení produkce těchto nebezpečných látek.

V současnosti je zřejmým (a často prezentovaným) problémem neustále se zvětšující ozónová díra nad Antarktidou, která v roce 2005 dosáhla rekordních rozměrů (24 miliónů km²). Ve světle této skutečnosti člověka příliš optimistické myšlenky nenapadají.

Z hlediska celkového množství ozónu však již není situace tak zlá. Během posledních devíti roků se od 80. let trvající pokles množství O₃ v atmosféře patrně zastavil. Kuriózní je, že není zcela jasné proč. Neví se jistě, jestli je to již výsledek omezení výroby freonů či působení některých dalších vlivů.

Množství ozónu je ovlivňováno celou řadou faktorů. Některé z nich, jako např. větší množství slunečních skvrn, působí na ozónovou vrstvu příznivě, jiné, např. vulkanická činnost, naopak nepříznivě. Jistou roli hraje také počasí.

V nové nedávno zveřejněné studii se odborníci pokusili vzít do úvahy všechny známé faktory ovliňující stav ozónové vrstvy a najít známky její případné obnovy. Ze zmíněné studie vyplynulo dvojí - jedna dobrá zpráva a jedna záhada.

Dobrou zprávou je, že se skutečně podařilo zjistit postupné obnovování ozónové vrstvy v horní stratosféře (tj. ve výškách nad 18 km), které je s největší pravděpodobností výsledkem snížení obsahu freonů v atmosféře (sláva buď Montrealskému protokolu).

Avšak v nižší vrstvě stratosféry (mezi 10 až 18 km) se, a to je právě ona záhada, ozónová vrstva obnovuje dokonce rychleji, než by odpovídalo změnám v koncentraci freonu. Zjevně zde působí ještě nějaký další faktor.

Tímto dalším faktorem by mohly být změny v systému atmosférického proudění - za normální situace je ozón vznikající v oblasti rovníku dopravován větrem do vyšších zeměpisných šířek, kde podléhá postupnému rozkladu. Změny v tomto systému by za určitých podmínek mohly vést ke zvýšení obsahu O₃ v nižší stratosféře.

Ať je však vysvětlení jakékoliv - udrží-li se současný trend, můžeme očekávat návrat stavu ozónové vrstvy k hodnotám z roku 1980 někdy v letech 2030 až 2070. Pak se snad zacelí i ozónová díra nad Antarktidou.