Seminář o meziplanetární hmotě

V sobotu 22. července 2006 jsem se jako zástupce Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu (SMPH) zúčastnil semináře věnovaného především pozorování meteorů, který se uskutečnil v rámci „Expedice Úpice 2006“. Během semináře pravidelně věnovaného vždy jednomu konkrétnímu tématu odezněly tentokrát dva příspěvky.

Obr. 1: Stanové městečko před budovou hvězdárny v Úpici. Foto: Jiří Srba

Obr. 2: Úvodní slovo Evy Markové před přednáškou Jiřího Borovičky. Foto: Jiří Srba

Obr. 3: Jiří Borovička při přednášce věnované profesionálním metodám sledování aktivity meteorických rojů. Foto: Jiří Srba

První dopolední přednáška Jiřího Borovičky z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky byla věnována moderním profesionálním metodám sledování aktivity meteorických rojů prostřednictvím fotografických a televizních metod. Na základě krátkého obecně – historického úvodu byly asi šedesátce posluchačů nastíněny například úspěchy týmu celoevropské bolidové sítě při zkoumání drah jasných meteorů v atmosféře.

Velmi zajímavé bylo představení moderní poloautomatické verze celooblohových komor používaných v rámci sítě. Ty jsou vybaveny karuselem, který lze během jednoho zásahu technika-pozorovatele nabít 30 velkoformátovými listy planfilmu, na který je postupně exponováno třicet následujících vhodných nocí. Stanice je vybavena počítačem a detektory jasu oblohy či množství oblačnosti, které jí umožňují na rozdíl o dříve používaných modelů pracovat automaticky bez dalšího zásahu a přitom v reálném čase informovat „operační centrum“ o aktuálním stavu nebo případném přeletu bolidu.

Většinu přítomných zaujal také projekt sledování meteorů prostřednictvím videokamery s předřazeným zesilovačem obrazu. Tento typ pozorování totiž začíná být v současnosti zajímavý i pro amatéry, neboť se zvyšuje dostupnost vhodných zesilovačů obrazu. Metoda kombinuje výhody teleskopického pozorování s dodatečnou objektivní analýzou napozorovaného materiálu, která je samozřejmě přesnější než jakkoliv pečlivě provedený zákres přímo u dalekohledu. Rozšíření této metody lze do budoucna považovat za možný další příspěvek amatérských astronomů k profesionálnímu výzkumu meziplanetární hmoty. Na základě přesnějších měření stop většího množství meteorů lze totiž studovat „tvary“ a struktury radiantů jednotlivých rojů s rozlišením, které je jinými metodami nedosažitelné.

Ve druhém – odpoledním – příspěvku jsem přítomným v krátkosti nastínil historii sledování aktivity meteorických rojů ve světě i u nás. Z motivačních důvodů byl kladen důraz na úspěchy „české astronomické školy“ a spolupráci profesionálů s amatéry. Další část prezentace byla věnována současným metodám pozorování, které si sami posluchači během Expedice vyzkoušeli. Proto jsem také upozornil na některé nejčastější chyby, kterých se pozorovatelé dopouštějí, jako je subjektivní hodnoceni pozorovacích podmínek, problémy při určování MHV či rojové příslušnosti. Zmíněna byla také tradice meteorářských expedic, které jednak umožnily „výchovu“ pozorovatelů a včasnou eliminaci případných chyb při samotném pozorování a za druhé vedly k řešení tehdejších konkrétních problémů meteorické astronomie ve spolupráci s profesionály. Naznačeny byly také další možnosti astronomů amatérů jako jsou rádiová sledováni aktivity či již zmíněné použití video a TV techniky.

Jak už bylo řečeno, většina přítomných měla v průběhu Expedice Úpice 2006 možnost si vizuální pozorování meteorů vyzkoušet pod dohledem zkušených pozorovatelů, doufejme společně, že se k němu ještě v budoucnu vrátí.