Cassini & Saturn

Sonda Cassini si u Saturnu vede nadmíru úspěšně. Kromě spousty nádherných, detailních záběrů planety a jejích prstenců také objevila dva nové měsíce Saturnu. I když je to stále jen začátek (vždyť celá mise je plánována na dobu čtyř let), určitě stojí za to podívat se alespoň na několik vybraných událostí blíže.

Obr. 1: Snímek Titanu pořízený sondou Cassini. [3]

Obr. 2: Nádherný záběr prstenců Saturnu. [5]

Obr. 3: Tepelná mapa Saturnových prstenců. [8]

Někteří z vás si možná vzpomenou na můj článek „Titan pod drobnohledem“ [1], kde jsem popisoval tehdy nejlepší snímky saturnova měsíce Titanu pořízené ze Země. Bylo to nedlouho před příletem sondy Cassini k planetě, takže se dalo očekávat, že se věci brzy změní. To se pochopitelně také stalo [2] a Cassini pořídil detailní fotografie Titanu [3] (viz obr. 1). To nejlepší nás však teprve čeká. V lednu 2005 má totiž přistát malá sonda Huygens (součást mise Cassini) právě na Titanu. Ještě předtím, 26. října 2004, provede Cassini svůj dosud nejtěsnější průlet kolem Titanu [4], přičemž bude pouhých 1 200 km daleko. Pro srovnání – při prvním průletu (2. července 2004) se nalézal ve vzdálenosti celých 340 000 km. Snímky pořízené při tomto průletu nepochybně opět překonají vše, co je doposud k dispozici.

Jak jsem již podotknul výše, snímků prstenců byla pořízena spousta, ale jeden za všechny. Byl zhotoven již 21. června 2004 [5] a předvádí nádheru prstenců v plné kráse (viz obr. 2).

Podařilo se také zaznamenat blesky v atmosféře Saturnu [6]. Ty se vyskytují poměrně zřídka a jejich množství ze dne na den silně kolísá, což naznačuje, že pocházejí z krátkodobě trvajících bouří. Přitom však v roce 1980, kdy kolem planety prolétala meziplanetární sonda Voyager 1, byly zaznamenány bleskové výboje z bouřkových komplexů, jejichž životnost byla až několik měsíců! Tyto rozdíly mají patrně svůj původ v nynějším zcela odlišném osvětlení planety. V roce 1980 prstence vrhaly svůj stín jen na úzkou rovníkovou část planety, která tak byla trvale bez přísunu energie ze Slunce. Vznikla tak studená zóna ležící v těsném sousedství teplejších částí atmosféry. Turbulence, jež mezi těmito zónami nastaly, byly zřejmě spouštěcím mechanismem pro silné a dlouhotrvající bouře. V případě sondy Cassini je situace jiná – prstence zastiňují velkou část severní polokoule planety, přičemž horké a studené oblasti leží daleko od sebe, takže bouře vznikají vzácněji a mají kratší dobu trvání.

Dne 16. srpna 2004 NASA oznámila objev dvou nových měsíců Saturnu [7]. Jde o velmi malá tělesa – 3 resp. 4 kilometry v průměru – možná nejmenší měsíce této planety. Satelity obíhají ve vzdálenosti 194 000 resp. 211 000 km od středu Saturnu. Jejich prozatímní označení je S/2004 S1 a S/2004 S2.

Zatím nejnovější přírůstek k našim znalostem o Saturnu jsou údaje o teplotách jednotlivých částí prstenců [8]. Barvy na snímku (viz obr. 3) jsou samozřejmě falešné – reprezentují právě teploty – chladnější oblasti (kolem 70 Kelvinů) jsou modré, teplejší (kolem 110 Kelvinů) jsou vyznačeny červeně. Zelená barva pak představuje teplotu zhruba 90 Kelvinů. Jak je ze snímku zřejmé, méně průhledné oblasti prstenců jsou chladnější než průsvitnější části.

Průběh mise Cassini-Huygens se rozhodně vyplatí sledovat. Saturn je přece jen nádherná planeta a naše nové znalosti to jen potvrzují.