Hvězdárna Vsetín logo Muzea regionu Valašsko logo Zlínského kraje
Od 13. 3. 2020 je hvězdárna pro veřejnost UZAVŘENA !
Astronomie

Perseidy 2005

Tak tedy tentokrát jsem měl opravdu vážné obavy, že nám počasí neumožní, a bylo by to poprvé od roku 1994, pozorovat náš oblíbený meteorický roj Perseid. Nakonec se ale všechno v dobré obrátilo.

Ne, že by nám snad počasí v minulých letech během Perseid vždy až tak přálo. Byly i takové chvíle, kdy jsme se balili na poslední chvíli a prchali z našeho pozorovatelského stanoviště před přicházející bouřkou (a mimochodem jsme pochopitelně stejně nakonec zmokli). Tentokrát to zdaleka nevypadalo tak dramaticky, nicméně ani nadějně. Předpovědi počasí byly ve značně pesimistickém duchu a vzhled oblohy, za kterého jsme navečer 11. srpna vyráželi z hvězdárny, svědčil jedině o naší tvrdohlavosti.

Po příchodu na naši pozorovací louku jsme vzhledem k počasí ani příliš nespěchali s rozbíjením „tábora“, ale spíše se kochali kreacemi, které předváděla zachmuřená soumraková obloha. Nic jiného jsme stejně dělat nemohli. Její vzhled se však s příchodem noci, jak už to bývá a jak jsme s tím v koutku duše tajně počítali, pomalu lepšil. Nakonec se natolik vyjasnilo, že jsme dokonce mohli začít s pozorováním. Ve 22:30 SELČ jsme tedy zahájili pozorovací interval a čekali na první „oficiální meteor“. Uběhlo sotva 44 sekund a byl tady! To vypadalo nadějně a skutečně — v následujících několika minutách se na nás vysypalo ještě několik dalších meteorů. Vzápětí za nimi se však naneštěstí znovu přihnala oblačnost a původně plánovaný půlhodinový pozorovací interval bylo nutné radikálně zkrátit. Rozhodli jsme se, že nějakou chvíli počkáme, jestli se situace nezlepší, ale když se tak ani po nějaké hodině nestalo, sbalili jsme věci a šli značně zklamáni domů. K náladě nám moc nepřidalo, když se během cesty obloha jako naschvál téměř dokonale vyčistila — k návratu na pozorovací stanoviště jsme totiž už nějak neměli sílu. A tak jsme během pochodu jenom posmutněle sledovali, jak se objevují a mizí meteory. Takto skončila naše první pozorovací noc letošních Perseid.

Druhý den večer vypadala obloha podstatně lépe než předchozí den. Předpověď počasí zase hůře. Ale cirrovitá oblačnost, která nám pokazila minulou noc byla pryč. Další oblačnost se na nás sice hnala, ale její přední okraj jevil tendenci se rozpadat.

Tentokrát jsme s vybalováním po příchodu na pozorovatelnu ani trochu neváhali. Město, ležící v údolí pod námi, začala hned s příchodem večera halit (zatím) lehká mlha, ale to nám ani v nejmenším nevadilo. Rozjela se nádherná pozorovací noc — Perseidy byly v maximu — během níž jsme zvládli pět půlhodinových intervalů. První z nich začal v 22:40 SELČ a poslední jsme ukončili ve 03:00 SELČ ráno. Nejbohatší (pro mě osobně) na počet meteorů byl třetí pozorovací interval (mezi 01:30 — 02:00 SELČ), kdy jsem zaznamenal celkem 39 meteorů z čehož 27 bylo Perseid. To už je docela fofr — obzvlášť pokud ležíte ve spacáku a po přeletu každého meteoru se z něj musíte alespoň částečně vysoukat.

Mezi jednotlivými intervaly je nutné dělat kratší či delší přestávky — musíme si trochu oddechnout, též se dostaví hlad atd. Takže během přestávek většinou bloumáme po louce se svačinou v ruce a sledujeme tu oblohu, tu (už hustou) mlhu v údolích. Pohled na ni mimoděk přivolává vzpomínky na velkolepou polární záři, kterou jsme zde před dvěma lety jedné listopadové noci sledovali a kdy pod námi také ležel neproniknutelný příkrov mlhy.

Svítá. Zatím ještě nesměle, ale dostatečně na to, abychom museli končit. Domů však nijak nespěcháme — obdivujeme tolikrát viděné a vždy stejně znovu monumentální souhvězdí Orionu, které se již stačilo vyšvihnout nad obzor. Na nebi také předvádí svou načervenalou krásu Mars. A meteory tiše létají dál. Letošní maximum Perseid je za námi, ale už se těšíme na to příští a těšíme se také na další meteorické roje, které se nám do konce roku snad ještě podaří napozorovat.


| Autor: Emil Březina | Vydáno dne 25. 08. 2005 | 1662 přečtení | Vytisknout článek