Hledání kráterových řetězců

Úlomky rozpadlé komety 73P/Schwassmann-Wachmann sice naši planetu bezpečně minuly, ale zvídavému pozorovateli obdivujícímu nádhernou vlasatici ve svém dalekohledu se přesto dere na mysl otázka: co by se asi stalo, pokud by se 73P opravdu srazila se Zemí? Chceme-li znát odpověd, musíme se vydat na Saharu.

Obr. 1: Kráterový řetězec na Jupiterově měsíci Ganymedu. [1]

V Čadu, v nepřístupné větrné pustině jménem Aorounga, nalezneme tři krátery, každý o průměru přibližně deseti kilometrů, ležící v jedné přímce. "Domníváme se, že se jedná o tzv. 'kráterový řetězec' vytvořený v pozdním devonu, tj. před zhruba 400 milióny let, dopadem úlomků rozpadlé komety či planetky," vysvětluje Adriana Ocampová z ústředí NASA.

Výše popsaný kráterový řetězec objevili v roce 1996 Adriana Ocampová a její kolegové. Hlavní kráter "Aorounga jih" byl znám již po mnoho let - vyčnívá totiž z písku a je tak viditelný z letadel nebo družic. To ovšem neplatí pro druhý a možný třetí kráter. Ty ležely skryty pod vrstvou písku až do doby, kdy jejich obrysy odhalil radar umístěný na palubě raketoplánu.

"Na Zemi se kráterové řetězce vyskytují jen vzácně," říká Ocampová. V jiných částech sluneční soustavy je to však běžný úkaz.

První kráterové řetězce objevila americká meziplanetární sonda Voyager I v roce 1979. Když prolétala kolem Jupiterova měsíce Kallisto, zaznamenaly její kamery linii nejméně patnácti kráterů ležících v pravidelných odstupech jako stopy po kulometné střelbě. Celkem bylo nakonec nalezeno devět kráterových řetezců na Kallisto a další tři na jiném Jupiterově měsíci Ganymedu.

Kráterové řetězce byly záhadou. Je jejich původ vulkanický? Nebo snad vznikly tak, že se planetka po dopadu opakovaně odrážela od povrchu (obdobně jako kámen na vodní hladině) a zanechávala za sebou řadu kráterů?

Když byla v roce 1993 objevena kometa Shoemaker-Levy 9, záhada padla. Kometa se totiž jevila jako "perlový náhrdelník" složený z 21 úlomků, jež vznikly o rok dříve, kdy původní těleso komety rozervala mocná gravitace Jupiteru. Shoemaker-Levy 9 však nezůstala Jupiteru nic dlužna a v roce 1994 na oplátku bombardovaly její úlomky atmosféru obří planety. Odborníci sledovali gigantické exploze v její rozlehlé atmosféře a stačilo mít jen trochu představivosti a bylo zřejmé, co by vzniklo, jestliže by měl Jupiter pevný povrch: kráterový řetězec.

Astronomové nyní již vědí, že rozpady komet a velmi nesoudržné planetky jsou zcela běžným jevem. Komety se rozpadají snadno; i samotné sluneční světlo (a teplo) může rozrušit jejich křehké jádro. Navíc se objevují důkazy, že mnohé zdánlivě pevné planetky jsou ve skutečnosti pouze hromady štěrku a balvanů jen slabě držících pohromadě vlastní přitažlivostí. Takové těleso při impaktu vytvoří kráterový řetězec.

V roce 1994 oznámili Jay Melosh a Ewen Whitaker objev dvou kráterových řetězců na Měsíci. Jeden z nich, ležící na dně většího kráteru Davy, je nápadným útvarem skládajícím se ze 23 částí ležících v dokonalé přímce. Je to důkaz, že kráterové řetězce se vyskytují i v soustavě Země - Měsíc. Jsou však i na Zemi samotné?

Země má ve zvyku své krátery skrývat. "Jsou erodovány větrem a deštěm, zanášeny sedimenty, či případně zcela vymazávány tektonickou činností," říká Ocampová. Na Měsíci jsou milióny dobře zachovaných kráterů. "Na Zemi se jich zatím podařilo nalézt pouze nějakých 174."

Hledání - to zní jako práce pro Google. Bez legrace. Amatérský astronom Emilio González jako první přišel s touto technikou v březnu 2006. "Používám Google Earth," vysvětluje. Google Earth je soubor digitálních map Země složený z družicových snímků. Umožňuje zevrubné i velmi detailní prohlížení zemského povrchu - nad krajinou můžete doslova létat. Je to trochu jako počítačová hra, ale v reálném prostředí. (Tyto mapy jsou dostupné i přes webové rozhraní na adrese http://maps.google.com/ - pozn. překl.)

González započal své pátrání u největšího Saharského impaktního kráteru jménem Kebira, který se nachází v Libyi. Ten byl bez problémů viditelný, vzpomíná, "Rozhodl jsem se, že se trochu porozhlédnu kolem." O minutu později již "přelétal" nad hranicí mezi Libyí a Čadem, když si všimnul dalšího kráteru. A pak dalšího. Oba krátery byly obklopeny vícenásobnými prstenci a také měly tzv. centrální vrcholek, což jsou známky impaktů o vysoké energii. "Není přece možné, že by to šlo tak snadno!" podivil se.

Jenže opravdu šlo. Přinejmenším jeden z těchto kráterů nebyl nikdy zanesen do katalogů a oba, což je nejzajímavější, leží v jedné linii s kráterem Aorounga, který se nachází ve vzdálenosti 200 km. Během méně než třiceti minut González nalezl dva dobré kandidáty na impaktní krátery a možná znásobil délku řetězce Aorounga. Další hodiny a hodiny pátrání mu však již nepřinesly žádný výsledek. "Prostě štěstí začátečníka," směje se.

Adriana Ocampová však pochybuje, že nově objevené krátery mají vztah k Aorounze. "Zdá se, že nejsou stejného stáří." Zatím to však nemůže říct jistě.

"Je zapotřebí provést průzkum přímo na místě," říká. Aby mohli potvrdit, že se skutečně jedná o impaktní kráter - a ne, řekněme, vulkán - odborníci se musí pokusit najít v místě samém stopy impaktu. Takovou stopou mohou být např. tzv. "nárazové kužely" (shatter cones - nárazové kužely, jsou kamenné úlomky typicky kónického tvaru, jenž se nacházejí pode dny impaktních kráterů uvnitř hornin změněných impaktním šokem - pozn. překl. [2]) a jiné minerály vzniklé za vysokých tlaků a teplot. Geologická studie může také pomoci zjistit stáří impaktů a tím určit, zda mají nějakou souvislost s kráterovým řetězcem Aorounga.

Jak se věci mají se však jen tak brzy nedozvíme. V Čadu zuří občanská válka a hrozí rovněž válka mezi Čadem a Súdánem, takže se vědci na expedici do těchto míst zatím nechystají. Momentálně probíhá průzkum dvou kandidátů na kráterové řetězce a to v Missouri a ve Španělsku. Tato místa jsou sice mnohem přístupnější než Čad, ale ani tak nejsou zatím odborníci schopni určit, zda se opravdu jedná o kráterové řetězce. Je to obtížná práce.

Adriana Ocampová však věří, že se tato námaha vyplatí. "Historie Země je impakty ovlivňována," říká. "Takže nám kráterové řetězce mohou prozradit o naší planetě důležité skutečnosti." A tak výzkumy pokračují.