Zhruba 10 000 světelných let od Země, obklopena výraznou mlhovinou, se nachází jedna z nejmasívnějších hvězd jaké známe. Jde o
Éta Carinae, která je nejméně stokrát těžší než naše Slunce. Ze střední Evropy ji však naneštěstí nikdy nespatříme. Nachází se totiž hluboko na jižní obloze v souhvězdí Lodního kýlu (latinsky
Carina). Hvězda svou činností (tj. zářením a hvězdným větrem) spouští v okolní mlhovině procesy vedoucí k masivní tvorbě nových hvězd.
|
Obr. 1: Snímek části mlhoviny Éta Carinae v infračervené oblasti spektra. Červená barva na fotografii znázorňuje prachové útvary, horký plyn má barvu zelenou. Zárodečné hvězdy mají žlutou a bílou barvu. Malý snímek vlevo dole ukazuje stejnou oblast ve viditelném světle [2]. |
Ačkoliv odborníci věděli již z dřívějška, že v této oblasti vznikají nové hvězdy, teprve nová pozorování v infračervené části spektra provedená Spitzerovým kosmickým dalekohledem
(SST - Spitzer Space Telescope) jim odhalila nevídané množství zárodečných stádií hvězd různých hmotností a stáří. Předešlé snímky pořízené ve viditelném světle zachytily prachové 'pilíře' spořádaně ukazující k
Éta Carinae (do takové podoby je zformovalo záření této hvězdy). Infračervené oči
SST však dokázaly spatřit více a odhalit tak nejen hvězdná embrya dosud skrytá uvnitř, ale i další, zatím neznámé pilíře
[1].
Mlhovina, ve které se Éta Carinae nachází, měří napříč zhruba 200 světelných let a dala vzniknout nejen této hvězdě, ale i několika, jen o něco málo lehčím kolegyním. Nedlouho po svém vzniku začalo záření těchto masívních hvězd stlačovat okolní plyn a prach v mlhovině. Díky tomuto procesu se stal materiál tvořící mlhovinu nestejnorodým a v některých částech se zvýšenou hustotou mohlo dojít ke gravitačnímu kolapsu, což ve výsledku vedlo až ke tvorbě nových hvězd.
Na vrcholu 'rodokmenu' se tedy nachází Éta Carinae a její sourozenci, níže pak jejich početné potomstvo různého věku a velikosti. Je pravděpodobné, že podobným procesem vzniklo kdysi (ovšemže v jiné mlhovině) i naše vlastní Slunce.