50 let meteorologické stanice při Hvězdárně Vsetín

V neděli 1. dubna 2007 uplynulo přesně 50 let od zahájení pravidelných meteorologických měření na klimatologické stanici, jež se nachází v areálu vsetínské hvězdárny.

Obr. 1: Ing. Jiří Skalák při měření v meteorologické budce v 60. letech 20. století. Foto: archiv Hvězdárny Vsetín

Obr. 2: Heliografem byla do roku 2005 měřena délka slunečního svitu. Foto: Emil Březina

Obr. 3: Pohled na současnou meteorologickou stanici. Foto: Emil Březina

Obr. 4: Zleva stanice na měření čistoty ovzduší, zařízení na stanovení množství prašného aerosolu ve vzduchu a stará meteorologická budka. Foto: Emil Březina

Obr. 5: Srážkoměr s odebraným sněhem pro změření vodní hodnoty celkové sněhové pokrývky při její rekordní výšce v únoru 2006. Foto: Emil Březina

Meteorologická měření a pozorování se ve Vsetíně prováděla již v roce 1879, ale výkazy s naměřenými údaji jsou v dnešním Českém hydrometeorologickém ústavu archivovány až od roku 1900. Do konce roku 1914 pracovala ve Vsetíně srážkoměrná stanice, na které se však nezaznamenávaly informace o sněhové pokrývce. K tehdejším pozorovatelům patřili například Wilhelm Strauch, Josef Matoušek a Emil Klega [1].

Na srážkoměrnou stanici navázala od 1. května 1923 nová klimatologická stanice se správcem Janem Hagenem, která se pak do 31. srpna 1950 nacházela v areálu Zemské hospodářské školy (pozdější SOU zemědělské) v městské části Rybníky [1]. Od 1. prosince 1950 byla stanice provizorně, a to na pouhých 7 měsíců do 30. června 1951, přemístěna na Horní město do Střední chlapecké školy (tzv. Horní škola). Tady se o měření starali žáci školy Zdeněk Láska a Rudolf Mlýnek [1]. Poté opět následoval přesun na nové místo do blízké ulice Podsedky, kde byla stanice umístěna na zahradu rodinného domu Tomáše a Marie Fišerových, kteří meteorologická měření a pozorování vykonávali od 1. června 1952 do 31. března 1957.

V polovině 50. let však přestali být v Hydrometeorologickém ústavu znovu spokojeni s polohou stávající klimatologické stanice v zástavbě rodinných domů. Proto se začala hledat nová vhodná lokalita pro její dlouhodobé umístění a rovněž noví pozorovatelé. Jako nejlepší řešení se ukázalo přemístit stanici do areálu nedaleké a jen o několik let dříve postavené hvězdárny (založena 30. července 1950).

V roce 1956 byla do zahrady hvězdárny nainstalována meteorologická budka s teploměry a dalším vybavením. Po prvních zkušebních měřeních se od 1. dubna 1957 začalo měřit a pozorovat pravidelně. Zároveň pozorovatelé začali získané meteorologické údaje zapisovat do denních záznamníků a vypracovávat měsíční výkazy meteorologických pozorování, které pak byly odesílány do Hydrometeorologického ústavu.

Meteorologická budka byla od začátku vybavena staničními teploměry pro měření suché a vlhké teploty vzduchu, teploměry maximálním a minimálním a vlhkoměrem. V květnu 1958 byl z Hydrometeorologického ústavu přivezen termograf a v roce 1961 anemoindikátor. V červnu 1963 byl dodán další minimální teploměr pro měření přízemního minima teploty vzduchu a v červenci 1966 slunoměr zaznamenávající délku slunečního svitu.

Od zahájení měření až do konce 60. let byli na klimatologické stanici při Hvězdárně Vsetín pozorovateli Marie, Jiří a Bohumil Skalákovi. Na přelomu 60. a 70. let se hlavními pozorovateli na krátkou dobu stali Marta Študentová a Jan Tkadlec. Od září 1971 je správcem stanice Mgr. Jiří Haas.

Jedním z hlavních meteorologických prvků, který se na vsetínské klimatologické stanici sledoval a stále ještě sleduje, je okamžitá teplota vzduchu, jež se měří vždy ve stínu ve výšce 2 metrů nad zemským povrchem. Stejně vysoko se rovněž měří i maximální a minimální teplota vzduchu a ve výšce 5 centimetrů nad zemí se každý den ráno odečítá přízemní teplotní minimum.

Dalšími důležitými meteorologickými prvky jsou úhrn padajících (méně často i usazených) atmosférických srážek, jež se zachytí ve srážkoměru, a jejich intenzita, která byla dříve registrována ombrografem. V zimním období se u sněhoměrné latě odečítá celková výška sněhové pokrývky a na sněhoměrném prkénku výška nově napadlého sněhu (za 24 hodin). Anemometrem umístěným 10 metrů nad zemí je zaznamenáván směr a rychlost větru. Rovněž se měří relativní vlhkost vzduchu a pomocí heliografu neboli slunoměru délka slunečního svitu.

Pozorovatelé na klimatologické stanici dále určují množství oblačnosti, trvání a intenzitu atmosférických jevů, druh srážek padajících (déšť, mrholení, kroupy, sníh aj.) a usazených (rosa, jíní nebo ledovka). Zaznamenává se stav počasí, například zdali je jasno či zataženo, jestli se na stanici vytvořila mlha anebo se v její blízkosti vyskytla bouřka. Sledován bývá také stav půdy resp. zemského povrchu – jestli je suchý, vlhký, zmrzlý, pokrytý sněhem apod. A do října 1987 se ještě pomocí výparoměru měřil výpar vody.

K významné změně v historii vsetínské meteorologie došlo v závěru roku 1997. Necelých 30 metrů od meteorologické budky byla pracovníky Českého hydrometeorologické ústavu a firmy Meteoservis z jihočeských Vodňan nainstalována moderní automatizovaná klimatologická stanice. Po několik týdnů pracovaly obě stanice souběžně (nová byla ve zkušebním provozu), od 1. ledna 1998 jsou meteorologické údaje získávány již pouze ze stanice automatizované. Na žádost pracovníků hvězdárny však byla stará meteorologická budka i s některými přístroji (staniční, maximální a minimální teploměry či heliograf) ponechána na původním místě v areálu hvězdárny, kde je nyní využívána k výukovým účelům a nebo při exkurzích.

Automatizovaná základní klimatologická stanice ve Vsetíně v současnosti patří do oblasti působnosti pobočky ČHMÚ v Ostravě. Spolu s hvězdárnou se nachází na severním okraji města ve svahu kopce Jabloňová, který omezuje výhled ve směru na východ. Z ostatních světových stran, zejména pak z jihu, je již terén otevřený více. Meteorologické přístroje jsou umístěny v nadmořské výšce od 383 metrů (teplotní čidlo měřící přízemní minimum) do 393 metrů (anemometr), tj. asi o 40 až 50 výškových metrů nad centrem Vsetína.

Novinkou pro pozorovatele se na automatizované klimatologické stanici stalo měření teploty půdy teplotními čidly umístěnými v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 centimetrů pod povrchem. K prozatím poslední změně v přístrojovém vybavení stanice došlo v roce 2005, kdy byl starý heliograf nahrazen novým elektronickým slunoměrem.

Velkými výhodami automatizované stanice jsou pohodlnější a snadnější práce pro pozorovatele přímo na stanici, přesnost měření meteorologických prvků (vždy ve stejný okamžik) a hlavně téměř okamžitá dostupnost naměřených údajů pro pracovníky ČHMÚ.

Zatímco dříve byli pozorovatelé nuceni třikrát denně (v 7, 14 a 21 hodin) a za každého počasí jít „obsloužit“ všechny teploměry, termograf, hygrograf, srážkoměr a další přístroje k meteorologické budce, nyní se většina údajů měří automaticky, data jsou pomocí kabelů svedena od stanice do počítače v budově hvězdárny a pozorovatel tak pracuje od jeho klávesnice a monitoru.

Samozřejmě, přístroji neměřitelné informace o počasí, jako jsou trvání a intenzita atmosférických jevů, množství oblačnosti, stav počasí nebo stav půdy, jsou získávány stejně jako v minulosti, a to průběžným sledováním pozorovateli.

Ještě před 10 lety byly všechny údaje získané na staré „manuální“ stanici odesílány do ostravské pobočky ČHMÚ pouze jedenkrát měsíčně poštou ve formě papírových výkazů. Nyní se naměřené hodnoty nejdůležitějších meteorologických prvků (teplota a vlhkost vzduchu, rychlost a směr větru, množství atmosférických srážek a přímý sluneční svit) stahují ze stanice automaticky do počítače každou minutu. Následně jsou každou čtvrthodinu přenášeny samočinně modemem přímo do ČHMÚ, kde mají pracovníci u automaticky měřených prvků k dispozici databázi s údaji v 15-minutových intervalech, u atmosférických srážek pak dokonce po minutách!

Navíc, v posledních dvou letech lze aktuální data ze vsetínské stanice, ale i z dalších českých automatizovaných klimatologických stanic, najít jen s asi půlhodinovým zpožděním po odeslání na internetových stránkách ČHMÚ [3]. Meteorologické prvky z jednotlivých stanic jsou zde uvedeny pomocí několika přehledných grafů.

Kromě meteorologických prvků, jejichž měření a pozorování jsou odesílána do ČHMÚ, se v budově hvězdárny pomocí tlakoměru a mikrobarografu sleduje i tlak vzduchu. A na zahradě je nedaleko automatizované stanice umístěno zařízení registrující počet bleskových výbojů při bouřkách. Počítač blesků zaznamenává pouze výboje mezi oblaky a zemí v okruhu přibližně 12 kilometrů od hvězdárny. Velmi silné výboje však můžou být zaznamenány i ze vzdáleností mnohem větších.

Na začátku roku 1998 byla na pozemku hvězdárny zprovozněna druhá stanice Českého hydrometeorologického ústavu, která monitoruje čistotu ovzduší ve Vsetíně. Na stanici jsou každodenně odebírány vzorky ke stanovení množství v okolním vzduchu obsažených látek, jež patří mezi jeho hlavní znečišťovatele. Těmito látkami jsou prašný aerosol (suspendované částice), oxid siřičitý a oxidy dusíku. Od ledna 2003 bylo měření koncentrace oxidů dusíku v ovzduší nahrazeno měřením koncentrace samotného oxidu dusičitého. Dříve byly získané vzorky jedenkrát týdně odesílány poštou do ČHMÚ k dalšímu zpracování, v současnosti si je vždy po dvou týdnech přímo z hvězdárny odváží technik z ČHMÚ.

Docela potěšující pro obyvatele Vsetína může být na závěr informace, že z uvedených tří látek bývají denní imisní limity občas překračovány pouze u prašného aerosolu [2]. Dochází k tomu především v zimním období, a to v souvislosti se vznikem inverzních situací, při nichž se zvyšují koncentrace škodlivin v ovzduší – hlavně v důsledku intenzivnějšího vytápění.

Mnoho dalších zajímavých informací o meteorologických měřeních a síti klimatologických stanic, které se nacházejí v oblasti působnosti ostravské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu, lze najít na internetových stránkách této pobočky [4], popř. přímo na stránkách jejího oddělení meteorologie a klimatologie [5].