Hvězdárna Vsetín logo Muzea regionu Valašsko logo Zlínského kraje
Z důvodu výjimečných opatření je hvězdárna pro veřejnost UZAVŘENA !
Kosmonautika

50 let kosmonautiky - pilotované lety: od Vostoku po Apollo

Ve čtvrtek 4. října 2007 jsme si připoměli přesně 50 let od vypuštění první umělé družice světa Sputniku. Hvězdárna Vsetín připravila velké množství akcí v rámci oslav tohoto významného jubilea kosmonautiky. Jednou z iniciativ bylo uspořádání výstavy 50 let kosmonautiky v Galerii Gratis vsetínského zámku. Pro ty z vás, kteří jste neměli možnost tuto výstavu navštívit přinášíme obrázky a internetový přepis panelů. Jako šestý uveřejňujeme panel nazvaný Pilotované lety: od Vostoku po Apollo a další bude následovat 15. listopadu.

Gagarin
Obr. 1: Sovětský kosmonaut Jurij A. Gagarin se 12. dubna 1961 stal prvním člověkem, který letěl do vesmíru. [1]
První sedmička amerických astronautů
Obr. 2: Sedmička prvních amerických astronautů vybraných NASA v roce 1959. Nahoře zleva jsou Alan B. Shepard, Virgil I. Grissom a Leroy G. Cooper, dole zleva jsou Walter M. Schirra, Donald K. Slayton, John H. Glenn a Malcolm S. Carpenter. [1]
Těreškovová
Obr. 3: První žena ve vesmíru Valentina V. Těreškovová odstartovala ke svému kosmickému letu 16. června 1963 na palubě Vostoku 6. Po letu se provdala za kosmonauta Andrijana G. Nikolajeva a začala se věnovat politicko-společenské práci. [1]
Leonov
Obr. 4: Mozaika snímků z výstupu prvního člověka do otevřeného kosmického prostoru. Sovětský kosmonaut Alexej A. Leonov se 18. března 1965 během svého výstupu trvajícím 24 minut vzdálil až na 5,35 metru od lodi Voschod 2. [1]
kosmické lodě Gemini 6A a 7
Obr. 5: Setkání a společný let kosmických lodí Gemini 6A a Gemini 7 v prosinci 1965. Nejmenší vzdálenost mezi loděmi byla jen 1 až 2 metry. [1]
Armstrong
Obr. 6: Na sice nekvalitním, ale o to vzácnějším záběru z kamery umístěné na lunárním modulu Eagle je zachycen historický okamžik – americký astronaut Neil A. Armstrong 21. července 1969 ve 3:56 hod. SEČ sestupuje jako první člověk na povrch Měsíce. [1]
Aldrin
Obr. 7: Na nejznámějším a nejčastěji prezentovaném snímku v padesátileté historii kosmonautiky je astronaut Edwin E. Aldrin stojící 21. července 1969 na povrchu Měsíce. V hledí přílby jeho skafandru se spolu s lunárním modulem odráží i fotografující velitel Apolla 11 Neil A. Armstrong. [1]
Conrad
Obr. 8: Velitel Apolla 12 Charles Conrad si prohlíží sondu Surveyor 3, která na povrchu Měsíce přistála v dubnu 1967. Lunární modul Apolla 12 Intrepid (na snímku v pozadí na horizontu) řízený Conradem přistál 19. listopadu 1969 jen necelých 200 metrů od sondy. [1]
Cernan
Obr. 9: Velitel Apolla 17 a prozatím poslední člověk na Měsíci Eugene A. Cernan se v prosinci 1972 takto projížděl v Lunar Roveru po měsíčním povrchu. Lunar Rovery využívaly na Měsíci až poslední tři výpravy, tj. Apolla 15, 16 a 17. [1]
Po získání zkušeností z letů prvních družic a hlavně po úspěšném přežití zvířat (sovětských psů a později i amerických šimpanzů) ve vesmírných podmínkách začaly na přelomu 50. a 60. let v Sovětském svazu i ve Spojených státech přípravy ke startu prvních lidí na oběžnou dráhu okolo Země.

V jakémsi nevyhlášeném souboji obou kosmických velmocí o vypuštění prvního člověka do vesmíru nakonec zvítězil Sovětský svaz, když 12. dubna 1961 odstartoval z kosmodromu Bajkonur na palubě kosmické lodi Vostok tehdy 27-letý Jurij A. Gagarin. Jeho kosmický let, při kterém jedenkrát obletěl Zemi, trval 1 hodinu a 48 minut.

Ve Spojených státech amerických se v době Gagarinova historického letu teprve připravoval první tzv. suborbitální let neboli několikaminutový „skok“ do vesmíru po balistické dráze. Prvním Američanem, který takto zažil stav beztíže, a to na pouhých pět minut, byl 5. května 1961 Alan B. Shepard v kabině Mercury MR-3 nazvané Freedom 7. První americký orbitální let uskutečnil až o rok později John H. Glenn. Po startu z kosmodromu na floridském Cape Canaveral 20. února 1962 obletěl třikrát Zemi v kosmické lodi Mercury MA-6 pojmenované Friendship 7.

Americké jednomístné lodi typu Mercury byly vypuštěny ke čtyřem orbitálním letům, sovětské Vostoky letěly s člověkem na palubě celkem šestkrát. V posledním Vostoku 6 odstartovala 16. června 1963 do vesmíru i první žena – Valentina V. Těreškovová. Její let však byl motivován spíše politicky – šlo o získání dalšího vesmírného prvenství pro Sovětský svaz.

Po letu Těreškovové byly jednomístné Vostoky nahrazeny trojmístnými Voschody, jež však uskutečnily pouze dva kosmické lety. Při letu Voschodu 1 v říjnu 1964 byla na jeho palubě poprvé vícečlenná posádka – Vladimír M. Komarov, Konstantin P. Feoktistov a Boris B. Jegorov. Mnohem zajímavější a hlavně důležitější však byl pro pilotovanou kosmonautiku následující let Voschodu 2, při němž 18. března 1965 kosmonaut Alexej A. Leonov jako první člověk vystoupil z vesmírné lodi do otevřeného kosmického prostoru.

Počáteční prvenství a úspěchy sovětské pilotované kosmonautiky (vedené tehdy hlavním konstruktérem Sergejem P. Koroljovem) donutily Američany – v jejich snaze vyrovnat se SSSR a postupně jej v kosmonautice i předběhnout – k vyhlášení programu letu a přistání lidí na Měsíci do konce 60. let a tím i k „mobilizaci“ velké části vědeckých a technických zdrojů USA. Ještě před uskutečněním tohoto na svou dobu velkolepého projektu si Američané mnoho věcí potřebných následně při letech k Měsíci vyzkoušeli a nacvičili v rámci programu Gemini.

Gemini byly dvoumístné kosmické lodě, které v letech 1965 a 1966 uskutečnily celkem 10 letů s lidskou posádkou. Mezi nejdůležitější úkoly programu patřilo vyzkoušení a osvojení techniky manévrování kosmické lodi na oběžné dráze (poprvé při letu Gemini 3), setkávání (společný let lodí Gemini 6A a Gemini 7) a spojování kosmických těles. Při prvním spojení lodi Gemini 8 s tělesem Agena TV-8 však došlo v důsledku náhlé rotace celého soulodí k havarijní situaci a posádka Neil A. Armstrong a David R. Scott musela předčasně nouzově přistát.

Při letech lodí Gemini se uskutečnilo i několik výstupů do otevřeného vesmíru (první Edward H. White z Gemini 4) a při letu Gemini 11 byla dosažena rekordní výška dráhy 1 367 km nad zemských povrchem, která pro lety lidí na dráze okolo Země platí doposud.

V době, kdy do vesmíru ještě létaly lodi Gemini, se již v celých Spojených státech amerických intenzivně pracovalo na programu Apollo, jehož hlavním cílem bylo přistání lidí na Měsíci. Začátek programu však byl poznamenán tragédií, když při přípravě prvního pilotovaného letu uhořeli 27. ledna 1967 přímo v kabině Apollo stojící na startovací rampě astronauti Virgil I. Grissom, Edward H. White a Roger B. Chaffee.

Po více jak ročním zdržení a provedení řady změn se celý program naplno rozběhl v říjnu 1968 startem Apolla 7. A už následující let Apolla 8 s posádkou Frank Borman, James A. Lovell a William A. Anders byl historický. Jednalo se o první let lidí k Měsíci – 24. prosince 1968 bylo Apollo úspěšně navedeno na oběžnou dráhu okolo Měsíce, který poté desetkrát obletělo.

Program Apollo vyvrcholil 20. července 1969, kdy lidé poprvé přistáli na povrchu Měsíce. Lunární modul Apolla 11 pojmenovaný Eagle přistál v oblasti Mare Tranquillitatis. Několik hodin po přistání pak vystoupil velitel výpravy Neil A. Armstrong jako první člověk na měsíční povrch. Spolu s Edwinem E. Aldrinem odebrali během 2,5 hodinové vycházky asi 22 kg vzorků měsíčních hornin, se kterými se vrátili zpět na Zemi.

Během 6 výprav (Apolla 11, 12, 14 až 17) se po měsíčním povrchu prošlo celkem 12 Američanů. Poslední mise Apolla 17, jehož velitelem byl astronaut s českými a slovenskými předky Eugene A. Cernan, proběhla v prosinci 1972. Neúspěšně skončila pouze výprava Apolla 13 v dubnu 1970, kdy při letu k Měsíci došlo k explozi v servisním modulu lodi. V průběhu havarijního obletu Měsíce se posádka Apolla ve složení James A. Lovell, John L. Swigert a Fred W. Haise dostala do rekordní vzdálenosti 400 187 kilometrů od Země.

Od roku 1972, tedy už 35 let, čeká lidstvo na své další „měsíčňany“ a ještě asi 15 let čekat bude. Američané se totiž chtějí na Měsíc vrátit až kolem roku 2020 a podobné výpravy jiných zemí (Rusko nebo Čína) se pravděpodobně rovněž neuskuteční dříve než ve 20. letech tohoto století.

[1] Archiv vsetínské hvězdárny.



























































| Autor: Pavel Svozil | Vydáno dne 08. 11. 2007 | 6420 přečtení | Vytisknout článek