Rok 2007 je poměrně bohatý na zákryty těles sluneční soustavy Měsícem. Po zákrytech planety Saturn, které proběhly 2. března a 22. května bude v pondělí 18. června v odpoledních hodinách následovat zákryt planety Venuše. Ani to nebude vše, ještě v samotném závěru roku – 24. prosince – Měsíc zakryje planetu Mars. Vraťme se však k planetě Venuši.

Následují text představuje pokus o malou reportáž, jež si klade za cíl přiblížit dění na naší hvězdárně 22. května večer, kdy došlo k zákrytu planety Saturn Měsícem.

Věřím, že všem zájemcům o astronomii, kterým je v současnosti alespoň kolem dvaceti let, nemusím dlouho vyprávět, o čem bude řeč. Vzhledem k tomu, že je zde ale spousta takových, kteří neměli to štěstí ji spatřit na vlastní oči, jen krátce naznačím. Dne 1. dubna 2007 uplynulo již plných deset let od průchodu přísluním jedné z nejkrásnějších komet 20. století – komety C/1995 O1 (Hale-Bopp). Komety, kterou bylo možné pozorovat na ještě nesetmělé obloze pouhým okem s komou o průměru Měsíce v úplňku, komety s nádhernou dvojicí dlouhých ohonů, komety s největším dosud známým jádrem,… a těch výjimečností by se našla ještě celá řada. Postupujme ale chronologicky.

Po nějaké době budeme mít opět možnost na obloze obdivovat Měsíc zakrývající planetu Saturn. Záleží samozřejmě hlavně na tom, jestli nám počasí tento úkaz dovolí pozorovat, ale pokud ano, půjde o velmi pěknou podívanou.

Po dlouhé době se vracím k rubrice o kometách, na kterou jsem před časem mírně zanevřel. Ne že by nebylo o čem psát, ale málo která událost od průletu komety 73P/Schwassmann-Wachmann kolem Země na jaře roku 2006 byla tak zajímavá, abych jí chtěl věnovat vlastní článek. A pokud se již stalo něco výjimečného, pak to byla „bleskovka“, na kterou se jen těžko reaguje, neboť se odehrává rychleji, než by autor potřeboval [mám na mysli například zjasnění komety C/2006 M4 (SWAN) v průběhu října]. Neobvyklé okolnosti si však zasluhují výjimečný přístup, a tak dostáváte k přečtení 36. pokračování seriálu o kometách. Tento díl bude poněkud zvláštní v tom, že se, pokud si dobře vzpomínám, jedná teprve o druhou část, která bude pohledem do minulosti, i když ne příliš vzdálené. O kometě C/2006 P1 (McNaught) jste již možná četli na našich internetových stránkách. Pokud ano, víte o čem bude řeč, pokud ne, máte se na co těšit.

V roce 2006 pokračoval na Hvězdárně Vsetín projekt CCD fotometrie komet, který byl zahájen v roce 2003. Na pozorování komet se aktivně podílí dva pozorovatelé – Emil Březina a Jiří Srba. Během uplynulého roku došlo k významné změně. V průběhu dubna 2006 byl původní primární přístroj používaný k fotometrii od roku 2003 – teleobjektiv MTO 8/500 mm – nahrazen newtonovým dalekohledem o průměru zrcadla 150 mm a světelností 1:8. Dalekohled vlastní výroby původně umístěný na dobsonově montáži byl modifikován pro práci s CCD kamerou a upevněn na montáž v kopuli vsetínské hvězdárny, kde je umístěn natrvalo.

V noci ze 3. na 4. března 2007 budeme mít opět po téměř dvou a půl letech příležitost sledovat úplné zatmění Měsíce. Z Česka bude velmi dobře viditelný celý průběh zatmění – s Měsícem „plujícím“ po hvězdném nebi vysoko nad obzorem.

Ačkoliv jsem o kometách pozorovatelných ve dne (a k tomu pouhým okem) slyšel a četl, jistě nikoho nepřekvapí, že jsem žádnou neviděl. Až dodnes. Tedy – nešlo sice o pozorování pouhým okem, byl zapotřebí dalekohled, ale...

Na Titanu, největším měsíci Saturnu, a jediném známém satelitu s hustou atmosférou, objevila americko-evropská sonda Cassini rozsáhlé horské pásmo [1].

V noci 18. - 19. novembra 2006 na niektorých miestach môžu pozorovatelia uvidiet zvýšenú aktivitu met. roja Leoníd. Materským telesom tohto roja je kométa 55/Tempel Tuttle s obežnou dobou 33 rokov. Minulý rok sa naša planéta stretla s dvoma mračnami prachu, ktoré tam kométa zanechala v roku 1333 a 1733. Maximum Leoníd 2006 môže nastať 19. novembra 2006 o 4:45 UT, keď Zem pretne vlákno z roku 1932. Najpodobnejšia situácia, bola v roku 1969, avšak tento rok sa očakáva väčšie množstvo slabších meteorov. Mesiac však nebude pri maxime rušiť, takže máme možnosť uvidieť aj slabé meteory.

Zdeněk Sekanina se narodil v roce 1936 v Mladé Boleslavi. Svou první vědeckou práci věnovanou fyzice komet publikoval již jako student fyziky a astronomie na Karlově universitě v Praze. Komety a malá tělesa sluneční soustavy se staly středobodem jeho profesního zájmu a to jak na počátcích v Československu, tak především ve Spojených státech na Smithsonian Astrophysical Observatory Harvardské University a později v Jet Propulsion Laboratory. Napsal mnoho vědeckých prací, které byly věnovány například Tunguskému meteoritu, Halleyově kometě, rozpadu komety Shomaker-Levy 9 a v současnosti hlavně komplexu komet pozorovaných koronografy kosmické sluneční observatoře SOHO. Jeho stěžejní práce se koncentrují na hlavní jevy ovlivňující strukturu a vývoj kometárních jader, kom a ohonů. Dne 16. srpna 2006 obdržel Zdeněk Sekanina prestižní Nušlovu cenu za celoživotní přínos astronomi. Nušlovu cenu uděluje každoročně Česká astronomická společnost vědcům českého původu, kteří během svého života významně přispěli k rozvoji astronomie. Cena nese jméno Františka Nušla (1867-1951), významného českého astronoma a někdejšího prezidenta ČAS.

Ve čtvrtek 7. září ve večerních hodinách nastane částečné zatmění Měsíce. Zatmění dosáhne maximální velikosti pouhých 0,189 jednotek měsíčního průměru. To znamená, že do plného stínu Země tentokrát vstoupí velmi malá část Měsíce, která jen nepatrně ztmavne.

Letos v létě je tomu 30 let, co na povrchu Marsu přistály výsadkové moduly meziplanetárních sond Viking. Viking 1 odstartoval z floridského Cape Canaveral pomocí nosné rakety Titan-IIIE 20. srpna 1975 a Viking 2 z téhož místa a toutéž raketou 9. září 1975 [1]. Jedním z hlavních cílů misí bylo hledání známek života. Výsledky těchto experimentů byly rozporuplné a vědci se nebyli schopni shodnout na tom, zda potvrzují existenci života, nebo jestli není možné je vysvětlit čistě chemickými pochody. Výzkum, který se mimo jiné zabýval, "marťanskou" chemií, provedený letos, nasvědčuje spíše druhé možnosti.

Některá měření síly ozónové vrstvy naznačují, že se dlouhodobý pokles koncentrace stratosférického ozónu konečně zastavuje. Věc však naneštěstí není tak jednoduchá.

Úlomky rozpadlé komety 73P/Schwassmann-Wachmann sice naši planetu bezpečně minuly, ale zvídavému pozorovateli obdivujícímu nádhernou vlasatici ve svém dalekohledu se přesto dere na mysl otázka: co by se asi stalo, pokud by se 73P opravdu srazila se Zemí? Chceme-li znát odpověd, musíme se vydat na Saharu.