Tak jako každým rokem na konci srpna, i letos se internetem šíří nesmyslná zpráva, že planeta Mars bude mít na obloze v tomto období stejnou úhlovou velikost jako Měsíc v úplňku. Není mi příliš jasné proč tato absurdní zpráva vyvolává stále tak nadšené ohlasy v médiích a u veřejnosti. Vždyť tento hoax plní e-mailové schránky každý srpen již osmým rokem a lidé se tedy mohli mnohokrát na vlastní oči přesvědčit, že Mars na obloze nikdy nebyl tak veliký jak popisuje zmiňovaný výmysl.

V nejbližších dnech budeme mít poměrně vzácnou příležitost k pozorování všech sedmi planet sluneční soustavy (nepočítejme Zemi, tu máme pod nohama) na obloze během jediné noci. Ovšem k dosažení tohoto cíle potřebujeme určitou dávku trpělivosti a také velmi dobré technické vybavení, protože ne všechny planety budou v ideální pozici pro pozorování.

Slunce, tento tajemný svět, jehož pravou tvář odhalujeme postupně s pomocí moderní astronomie, vždy lákalo lidstvo k průzkumu a pochopení dějů probíhajících na této hvězdě. Po dlouhá tisíciletí lidé považovali sluneční kotouč za dokonalý a bezchybný jasný disk. První revoluci přinesl vynález dalekohledu s jehož pomocí slavný astronom Galileo Galilei už v roce 1610 pozoroval sluneční skvrny. Slunce tak ztratilo svůj punc čistého vzhledu a tedy jakési dokonalosti. A co víc, tímto objevem byla odstartována doba stelární astronomie.

Je teplý letní večer, asi dvě hodiny po západu slunce. Pod jasnou a hvězdami prozářenou oblohou se otevírá kopule hvězdárny. Dalekohled se mezitím sám automaticky nastavuje na souřadnice, které před chvíli do počítače zadal mladý astronom. Stejně jako minulou noc se chystá fotografovat galaxii ve Velké medvědici. Na včerejším snímku je totiž neidentifikovaný objekt. Rychle prohlídne právě pořízený snímek, na kterém ho ale nezajímají úchvatné detaily v galaxii, ale slabá hvězdička. Od včerejší noci se mírně posunula. Zdá se taky trochu rozmazaná – není pochyb – je to kometa! Rychlý výpočet její dráhy odhalí… PROBOHA! Srazí se ze Zemí!

SMRST začala pozorovať meteory 7. 11. 2009 o 14:30 UT. Tri týždne predtým pozorovala hlúposti. Na vsetínskej hvezdárni bol výpadok prúdu. Spôsobila ho snehová kalamita. Výpadok bol dlhší a vybilo aj UPS. Prijímač AOR 8000 sa „zresetoval“ na úplne inú pozorovaciu frekvenciu [1]

Při nedávném lehkém úklidu svého harddisku jsem celkem náhodou objevil můj starší seznam webkamer pořizujících snímky významných světových observatoří. Nedalo mi to a pustil jsem se do jakési revize a následného oživení svého seznamu. Aktuální pohledy na dómy teleskopických obrů, okolní krajinu nebo záběry na samotné přístroje jistě potěší oko každého nadšeného astronoma. Pohledy webkamer jsou také často doplňovány o základní meteorologické údaje či jiné podrobnosti. O některé zajímavé adresy webkamer bych se s vámi rád podělil.

Momentálně probíhající sluneční minimum je tak hluboké, že s podobným se setkáváme jen jednou za století. Skupiny skvrn jsou značně nedostatkovým zbožím už po více než dva roky. Sluneční fyzici však možná poprvé vědí, proč tomu tak je.

Dne 5. října 2005 byl v galaxii NGC 266 v souhvězdí Ryb pozorován výbuch supernovy. Na archivních snímcích z Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) pořízených v roce 1997 byl následně nalezen tzv. progenitor, tedy hvězda, jež posléze explodovala jako zmiňovaná supernova. Jak se ovšem ukázalo analýzou archivních snímků, hvězda se nacházela v takové fázi vývoje, kdy by se podle současných poznatků rozhodně na supernovu změnit neměla.

Nedávno jsem si na webových stránkách Instantních astronomických novin se zájmem přečetl článek týkající se číselného vyjádření míry světelného znečištění. Byť článků na téma světelného znečištění byl napsáno spousta (nehodnotím jejich praktický dopad), tento výklad mně zaujal popisem Bortleho stupnice, pomocí které jsme schopni „vyfutrovat“ míru světelného znečištění. Já sám, byť po léta astronom amatér vzhlížející k hvězdné obloze, jsem měl představu, že dokonale znám, nebo si alespoň dokážu představit kvalitní hvězdné nebe bez světelného znečištění. Zdá se, že jsem se docela zmýlil. Noční nebe bez světelného znečištění si patrně „neosahala“ většina českých astronomů. Posuďte sami.

Touto zprávou se mohla kosmická sonda Phoenix hrdě ohlásit již po třech měsících své služby na planetě Mars, kdy splnila svůj základní program. Nicméně marsovský robot fungoval k veliké radosti vědců i odborné veřejnosti ještě dlouho poté. A to až do období konce října, kdy již slunečním paprskům svítícím poblíž severní polární čepičky „rudé“ planety začaly docházet síly.

Ve dnech 23. až 31. srpna 2008 se na meteorologické stanici ČHMÚ na pozemku p. Milana Čermáka v lokalitě Maruška [1] (Troják, Hostýnské vrchy) uskutečnila experimentální letní pozorovatelská expedice LEPEX 2008, kterou organizovala Společnost pro MeziPlanetární Hmotu, o. s. (SMPH) [2] ve spolupráci s hvězdárnami ve Vsetíně a Valašském Meziříčí [3].

Pozorovat meteorický roj Perseid chodíme už celkem pěknou řádku let. Doposud jsme si vystačili s naším tradičním pozorovacím místem – vrchem nedaleko Vsetína, který nás vždy ochotně hostil. Ovšem, časy se mění…

Rok 2008 je na zatmění Slunce a Měsíce, která jsou viditelná z České republiky, poměrně bohatý. Posledním ze tří letošních úkazů bude částečné zatmění Měsíce, jež nastane v noci z 16. na 17. srpna.

V pátek 1. srpna 2008 v poledne nastane zatmění Slunce. Zatímco v některých oblastech severní polokoule Země bude toto zatmění pozorovatelné jako úplné, zde ve střední Evropě zakryje Měsíc Slunce jen částečně.

Je všeobecně známo, že ráno 30. června 1908 došlo v Rusku v oblasti střední Sibiře nedaleko osady Vanavara (povodí řeky Podkamenná Tunguzska) k mohutné explozi. Ta způsobila rozsáhlý lesní polom o ploše 1 500 – 2 000 km², což odhadem představuje 70 až 80 milionů zničených stromů. V následujícím textu si stručně přiblížíme jak krajinný charakter místa katastrofy, tak i expedice, které se pokoušely rozřešit záhadu Tunguzské katastrofy.