Hvězdárna Vsetín logo Muzea regionu Valašsko logo Zlínského kraje
Kosmonautika

Cestovatel na pokraji Vesmíru

Psal se dvacátý srpen 1977 a z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě, startovala raketa Titan 3E – Centaur s meziplanetární a mezihvězdnou sondou Voyager 2. O patnáct dní později, 5. září ze stejného kosmodromu startovalo jeho dvojče, Voyager 1 na palubě stejné nosné rakety [1].

Voyager_start
Obr. 1: Start Voyageru 1 [6].
Voyager_draha
Obr. 1: Pozice sond v prostoru sluneční soustavy [6].
Jejich cílem byly vnější planety, plynní obři Jupiter, Saturn a v případě Voyageru 2 také Uran a Neptun. Sondy měly samozřejmě v plánu také průzkum měsíců a prstenců těchto planet. 17. února 1998 Voyager 1 „předehnal" sondu Pioneer 10 a stal se tak nejvzdálenějším objektem, jaký kdy člověk stvořil.

Podívejme se nyní na jejich vybavení a vědecký program [2]. Jak jsem se zmínil výše, sondy jsou „dvojčaty“, tj. jsou v podstatě identické. Na svých palubách nesou 11 vědeckých přístrojů a jim odpovídajících experimentů, pouze 5 je jich však stále v provozu. Jsou to: magnetometr pro měření rozložení magnetických polí (přístroj MAG), přístroj na měření nízkoenergetických nabitých částic (přístroj LECP), ultrafialový spektrometr (UVS), zařízení pro sledování kosmického záření (CRS) a experiment plasmových vln (PWS). Zbylé, nyní již nefunkční přístroje jsou: širokoúhlá kamera, teleskopická kamera, infračervený radiometr, radiometr a fotopolarimetr. Důvodem vyřazení těchto experimentů z provozu je jednak jejich nepotřebnost, a za druhé spotřeba elektrické energie (protože v tak velké vzdálenosti od Slunce nelze použít solární panely, na Voyagerech stejně jako na Pioneerech jsou zdrojem energie radioisotopové termoelektrické generátory, jejichž výkon však po 28 letech provozu klesl). Spojení s mateřskou planetou je zajištěno pomocí velkých (3,7 m) parabolických vysokoziskových antén rychlostí 160 bps, na Zemi je pro spojení se sondami vyhrazen systém antén Deep Space Network (DSN). V současné době je Voyager 1 vzdálen 92,83 AU (13,887 mld. km), u sondy Voyager 2 to činí 74,14 AU (11,091 mld. km) [3].

Podle posledních údajů, které poslal Voyager 1, to vypadá, že překročil rázovou vlnu slunečního větru a dostal se do heliopauzy. O co jde? Slunce neustále vyzařuje světlo o různých vlnových délkách, ale také proud nabitých částic (protonů, elektronů atd.), který se nazývá sluneční vítr [4]. Nejen Slunce, ale i ostatní hvězdy jsou zdrojem takovéhoto „větru“, nazývaného tedy hvězdný. Částice slunečního a hvězdného větru se srážejí a vytvářejí tak rázovou vlnu za níž se nachází heliopauza, kde přestává mít dominantní vliv sluneční vítr a převažují účinky toho hvězdného. Tato oblast je astronomy považována za hranici naší sluneční soustavy, za kterou se již nachází mezihvězdném prostoru.

Význam této události spočívá především v tom, že nyní již víme, v jaké vzdálenosti se nachází hranice za kterou sluneční vítr pod vlivem větrů z jiných hvězd ustává - 85 AU tj. 12,7 mld. km. Další důležitou informací je chování nabitých částic a magnetických polí na této hranici.

Vzhledem k tomu, že se Voyager 1 vzdaluje od Slunce rychlostí 3,6 AU za rok, se snad v relativně krátké době dovíme i něco o mezihvězdném prostoru. Sondy poletí dále do prázdného a chladného neznáma, o kterém nám budou dodávat informace dokud jim nedojde energie nebo s nimi neztratíme spojení. Pro zajímavost: Voyager 1 za 40 000 let mine ve vzdálenosti 1,6 světelného roku hvězdu AC+79 3888 v souhvězdí Žirafy, Voyager 2 proletí za 296 000 let ve vzdálenosti 4,3 světelného roku kolem hvězdy Sirius [5].


Související články:
Phoenix – úkol splněn! (14.11.2008)
Kosmonautika XXV – První úkol pro Rosettu (26.08.2008)
Kosmonautika XXIV - MESSENGER hlásí Merkur v dohledu (12.01.2008)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami VII - Juno (22.10.2007)
Kosmonautika XXIII – Dawn (03.10.2007)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami VI (a trocha exobiologie) - ExoMars (05.08.2007)
Kosmonautika XXII – Mýtický Fénix míří na Mars (04.08.2007)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami V - Aktuální stav k lednu 2007 (27.01.2007)
Kosmonautika XX - Venus Express u cíle (18.06.2006)
První snímky Marsu ze sondy MRO (30.03.2006)
Kosmonautika XIX – Deset let SOHO (27.12.2005)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami IV - Asteroidy, Jupiter, Kuiperův pás a ještě dál (12.12.2005)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami III - Mars (18.08.2005)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami II - Merkur a Venuše (16.08.2005)
Marťanská vozítka budou jezdit ještě dlouho (27.06.2005)
Budoucnost výzkumu sluneční soustavy kosmickými sondami I - Měsíc (25.03.2005)
Pusťte Mars k vodě! (27.12.2004)
Kosmonautika XVII - Cíl mise: Merkur (09.08.2004)
Sonda Cassini a pán prstenců (14.06.2004)
Dvanáct kol na Marsu (24.02.2004)
Duch na Marsu (16.01.2004)
Mars Express u cíle (27.12.2003)
Konec sondy Galileo (02.10.2003)
Konečně i k Plutu (05.07.2003)
Marsochody na pochodu (20.06.2003)
Kosmonautika XIII - Mars Express na cestě (19.06.2003)
S atomovým reaktorem k Jupiteru (09.05.2003)
Sonda Pioneer 10 poslala k Zemi svůj poslední signál (02.03.2003)
| Autor: Martin Zapletal | Vydáno dne 20. 08. 2004 | 5424 přečtení | Vytisknout článek